S příběhem děvčat z terezínského ghetta se mohou seznámit i Brazilci
V prestižním muzeu MuBE v brazilském Sao Paulu jsou k vidění obrázky, které nakreslilo několik děvčat během internace v terezínském ghettu. Není náhoda, že se kresby dostaly až za oceán, do Brazílie totiž měli po druhé světové válce namířeno i někteří emigranti. Otevření výstavy Dívky z pokoje číslo 28 navíc provází silný příběh.
Vesměs veselé kresby děvčat kontrastují s informačními panely vysvětlujícími, jaké hrůzy se děly v Evropě za druhé světové války. Tehdejší události na Brazílii přímo nedopadly, do osudu některých současných Brazilců se přesto promítly.
„Po válce začal můj tatínek hledat,“ vypráví Monika Stránská. Pátral po její sestře Erice, kterou ve 12 letech násilně odebrali z rodiny a zavřeli do terezínského ghetta. „A najednou zjistil, že zemřela v Osvětimi. Potom jsme šli pryč a přišli jsme do Brazílie,“ dodává.
V roce 1974 přijela Monika Stránská na návštěvu Prahy a v muzeu uviděla obrázek podepsaný Erika. Nakreslila ho skutečně její sestra, až do pádu komunismu se ale nedaly zjistit bližší informace. Téměř po 40 letech se do pátrání pustila dcera Moniky Stránské, Karen Zolko.
„Když začal internet, dostaly jsme se přes různé stránky k informacím, ale nebylo to vlastně nic nového. Ano, byla v Terezíně. Ano, zemřela v Osvětimi. Ale chtěla jsem o tom obrázku vědět víc. Napsala jsem řediteli Židovského muzea v Praze a přišlo obrovské překvapení,“ vzpomíná.
Kreseb bylo nakonec celkem 30. Díky českému konzulátu v Sao Paulu a Židovskému muzeu se Karen Zolko například spojila s Hannelore Brennerovou, která napsala knihu o terezínských dívkách z pokoje číslo 28.
Jedním z děvčat byla právě Erika Stránská. Na základě knihy vznikla už dříve výstava. Eričina neteř Karen Zolko ji adaptovala na brazilské poměry a do prostor muzea MuBE. S osudy lidí, kteří trpěli v Evropě za druhé světové války, se mohou Brazilci seznámit až do konce června.
Zvětšit mapu
