V černomořské Oděse panuje křehký klid, město zůstává rozdělené

Zatímco na východě Ukrajiny v Donbase propukla naplno občanská válka, na jihu v přístavním městě Oděsa vládne křehký mír a klid. Město je ale rozdělené na dva protikladné tábory. S výjimkou tragédie na začátku května mají spíše podobu vášnivých sporů nad kavárenskými stoly. A lidé doufají, že u nich také zůstanou.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Na slavných schodech křepčí školáci | Foto: Jaromír Marek

Na slavných schodech, které vstoupily nejen do dějin kinematografie díky legendárnímu filmu Křižník Potěmkin, křepčí školáci. Právě jim začaly prázdniny. Na první pohled dokonalá idyla, pod povrchem je ale cítit napětí.

„My jsme tomu prostě nevěřili, že by se něco takového mohlo v Oděse stát,“ říká paní Naděžda Morozová, potomek dávných českých vystěhovalců.

Přehrát

00:00 / 00:00

V Oděse natáčel zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu Jaromír Marek

Vzpomíná na tragédii ze začátku května. Událost, ze které se město vzpamatovává dodnes. Po při násilných střetech mezi příznivci a odpůrci nové kyjevské vlády zemřelo pět desítek lidí. Většina z nich patřila mezi proruské aktivisty. Uhořeli v domě odborů na Kulikovo pole, kde se zabarikádovali.

„Obyčejní lidé dodnes nedokážou pochopit, proč se to stalo. Všichni doufáme, že se taková tragédie nikdy nebude opakovat," popisuje novinář Vitalij.

Vyšetřovací komise nic nevyšetřila. Spekuluje se o neschopnosti policie nebo provokaci jedné nebo druhé strany. Pravdu nezná nikdo.

Ve městě je klid, občas si znepřátelené strany vypálí kanceláře. Boj se přesunul na internet, který je plný proruské propagandy.

Oděsa | Foto: Jaromír Marek

Viktorovi je třiadvacet, hlásí se k proruskému táboru. Ne proto, aby se snad Oděsa připojila k Ruské federaci. Jen, stejně jako mnozí další, nesouhlasí s novou kyjevskou vládou.

„Proč podporuji Rusko? Protože všechny ukrajinské vlády zemi rozkradly. Zničily všechno, co tady bylo. Za sovětských dob bylo lépe. Kdybychom byli v Rusku, žilo by nám lépe i teď," připouští nakonec.

„Mezi prostými lidmi jako my se atmosféra nemění, máme všichni pěkné vztahy. Ale myslím, že ještě není pokoj,“ předvídá smutně paní Naděžda.


Zvětšit mapu

Jaromír Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme