Nadalovo tělo brzdí Španěla, vrcholný tenis bude hrát zhruba dva roky
Španělský tenista Rafael Nadal si díky vítězství na Roland Garros udržel pozici světové jedničky. Přidal další titul na velkém turnaji a už ztrácí jen tři na rekordní počet grandslamových titulů Rogera Federera. Jestli někdy může Švýcara v tomto směru překonat, je ale otázkou. Záleží na tom, co ještě na kurtech vydrží tělo osmadvacetiletého Mallorčana.
Jen málokterý sportovec má ve svých 28 letech tělo opotřebované, tak jako Rafael Nadal. Ne zrovna přirozené pohyby, hra založená na výbušnosti, agresivitě a na silných liftovaných úderech, velké svaly ve srovnání s malými chodidly, to všechno zřejmě může za poměrně časté zdravotní potíže španělského tenisty.
Žádný jiný hráč absolutní světové špičky dlouhodobě netrpí tak jako Mallorčan. Dlaně sedřené do krve a puchýře na nohou jsou těmi nejmenšími starostmi, na rozdíl od potíží s koleny či zády. Zranění kolen už několikrát na delší období přerušilo kariéru prvního muže světového žebříčku, nepříjemný pocit v zádech cítil v závěru Australian Open i teď v Paříži.
„Všichni ví, že je na tom zdravotně dobře, ale že má nějaké problémy. Umí se s tím porvat, teď má nějaké bolesti zad. Myslím, že psychicky je jedním z nejlepších hráčů na okruhu,“ říkal Radiožurnálu během Roland Garros Michal Novotný.
On sám zná Rafaela Nadala dokonale, léta o něj jako šéf fyzioterapeutů na okruhu ATP pečoval. Kdysi mu i radil, aby omezil počet turnajů a více odpočíval, tím by si ještě přece jen mohl kariéru prodloužit. A zdá se, že Španěl po čase i poslechl.
„Hodně ho prý ovlivnilo zranění v roce 2012, kvůli kterému stál přes půl roku,“ říká Mallorčan Ferragut Massanet, který léta komentuje pro tamní rozhlas zápasy Rafaela Nadala. „Před tím chtěl vyhrávat všechno, co šlo, ale po té dlouhé pauze změnil své priority. Už nemluví o světové jedničce, už nechce za každou cenu vyhrávat všechny grandslamy.“
„Teď říká, chci vyhrát Roland Garros, ten zůstává v každé sezoně jeho velkým cílem, k tomuto turnaji ho pojí velmi silné pouto,“ dodává Massanet.
Antukový grandslam je také k tělu Rafaela Nadala nejšetrnější, na tomto povrchu je historicky nejlepším tenistou světa a je celkem pravděpodobné, že ještě nějaké tituly v Paříži získá.
„Myslím, že ještě tak dva, tři roky může hrát na vysoké úrovni jako teď. Ale není to žádná pevná hranice. Bude záležet na jeho výkonech a výsledcích, on je vítězným typem, a jakmile bude cítit, že už se svou hrou nemá šanci vyhrávat velké turnaje, raději skončí,“ myslí si Ferragut.
To ale neznamená, že by se s tím Rafael Nadal snadno smiřoval, minimálně v nejbližších letech. Jeho dalším velkým cílem jsou olympijské hry v Brazílii v roce 2016.
„Je fakt, že chci hrát v Riu, je to pro mě motivace, když jsem kvůli zranění nemohl hrát v Londýně. Ale kolik toho do té doby vyhraju, neřeším. Federer má teď 17 grandslamových titulů, já 14, tak to je, tím se nezabývám,“ vypočítává Nadal.
„Tohle pro mě není zdroj motivace. Jdu svou vlastní cestou a až skončím, tak můžeme to spočítat. Opravdu teď nemá cenu se o rekord starat,“ dodává Nadal.
