Bunkr v každém novém domě a 40 sekund na úkryt, i tak se brání Izraelci raketám

Zatímco palestinští civilisté umírají při náletech izraelského letectva v husté zástavbě přelidněné Gazy, v Izraeli se lidé cítí o poznání bezpečněji, protože je proti střelám chrání účinný protiraketový štít. Útoky raketami tam přesto neberou na lehkou váhu. O tom se ve městě Ašdod na jihu Izraele přesvědčil i blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu Štěpán Macháček.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Řidiči se schovávají vedle aut na dálnici u Tel Avivu, poté co se rozezněly sirény varující před ostřelováním | Zdroj: Reuters

„My doma máme kryt, takže jsme trošku zvýhodnění oproti jiným bytům, které kryt nemají. Děti tam můžou i spát. Jedna místnost je vlastně kryt, je z betonu, jsou tam pancéřové dveře,“ ukazuje systém typického bytu v jižním Izraeli Nikol Adika, Ostravačka, která se sem do města Ašdod před třemi lety provdala.

Nikol teď zavírá kovové dveře a ocelovou okenici, které bezpečnou místnost chrání. Všechny novostavby na jihu Izraele teď už musí takovouto bezpečnou místnost míst.

Přehrát

00:00 / 00:00

Izraelský protiraketový úkryt si v praxi vyzkoušel blízkovýchodní zpravodaj ČRo Štěpán Macháček

Nikol tu žije s manželem a dvěma dětmi. Právě město Ašdod, ležící na pobřeží moře, je jedním z nejčastějších cílů raket z nedaleké Gazy.

A kolik času mají lidé na úkryt po signálu sirény? „Je na to čtyřicet vteřin, je to relativně dlouhá doba na to se někam schovat, aby se vám nic nestalo,“ vysvětluje.

Podle ní je prostě třeba dělat všechno rychleji a třeba ve městě se dopředu rozhlížet, kam se v případě nebezpečí schovat. „Pořád se dívám, kam bych se schovala, kdyby letěla raketa, aby člověk nezpanikařil,“ podotýká Nikol.

Už jsem se s Nikol ve dveřích loučil, když se sirény ozvaly poprvé. Rád jsem se tedy ještě rychle vrátil do bezpečné místnosti a vyzkoušel ji v praxi.

Několik desítek sekund po odeznění sirény jsou slyšet exploze, naštěstí poměrně daleko.

Zalehnout na břicho...

Rychle pak sbíhám po schodišti před panelák, kde na mě čeká taxikář. Je před námi cesta do hotelu v sousedním městě Aškelon.

Chvíli po vyjetí nás znovu zastihne houkání sirén. Řidič okamžitě zastavuje a stejně jako ostatní auta vypíná motor. Bleskově vyskakujeme, necháváme auto otevřené a zaleháme na břicho na chodník těsně k zavřenému stánku s novinami.

Po odeznění několika ran auta na křižovatce znovu startují a všechno se rozjíždí. Hudbu v rádiu přerušuje hlášení o dalších raketových útocích po celé zemi.

Štěpán Macháček, kov Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme