Šampionát v Brazílii ukázal jihoamerickou vášeň pro fotbal, odkryl ale také problémy
Brazílie je obrovská a rozmanitá země a stejný byl i světový šampionát, který včera na Maracaná vyhráli Němci. Dvaatřicet dní turnaje, kterým žil celý kontinent, ukázal jihoamerickou vášeň pro fotbal, ale odkryl také bolesti, se kterými se hostitelská země příštích olympijských her potýká.
Rozhlasový přímý přenos, to byla při šampionátu nevyhnutelná kulisa, pokud jste během některého utkání cestovali po Brazílii taxíkem. A někdy to vypadalo, že do povinné výbavy auta patří dokonce televize.
Ale i to je leckdy Jihoameričanovi málo. V Riu před zápasem Španělska s Chile si horda Chilanů bez vstupenek doslova vydupala cestu do ochozů.
„V okolí stadionu bylo pět tisíc chilských fanoušků, kteří nesehnali vstupenku ani na černém trhu a někteří řešili svou frustraci vpádem na stadion. Nechtěli nikomu ublížit, jen dali spoustu peněz, aby se do Brazílie dostali, pak ale zůstali bez lístku,“ vysvětloval pohnutky svých krajanů chilský novinář Pablo Gomez.
Tenhle případ můžeme brát jako do extrému vyhnané poselství o tom, čím je pro Jihoameričany fotbal. Sdružuje i rozděluje, rozveseluje i trápí, ale bez ohledu na ostatní strasti celoživotně baví a je útočištěm, které nikdy nezklame.
Ovšem ten vrcholový, prošpikovaný zájmy vlád, dodavatelských firem i FIFA, dokáže obyčejné lidi přivést k zoufalství.
„Spousta lidí vám tu řekne, že mistrovství světa jim není k ničemu dobré. Oni zoufale volají po tom, že potřebují školu, nemocnici nebo prostě jenom mít pořádné bydlení,“ nechal se slyšet Hamilton Leao z Manausu.
Tisíce lidí žijí v takzvaných palafites, což jsou domy na kůlech postavené na řece. „Do příbytků jim zatéká, šíří se nemoci a taky jim do domu připlouvají různá zvířata, jako žáby, hadi nebo aligátoři. Je to hodně špatné,“ poukazoval na bídu obyvatel a vedle toho předražený a teď už těžko využitelný stadion kousek od jednoho z ramen Amazonky.
Brazilský karneval se změnil v slzavé údolí
Brazilci si kvůli mistrovství světa vytrpěli hodně, desetitisíce jich úřady vyhnaly z domovů, na ulicích se i během turnaje pořádaly manévry ozbrojenců a ti nejednají zrovna v rukavičkách.
Pocítil to třeba i kanadský filmař Jason O´Hara, kterého policie surově zbila, když v neděli před finále natáčel občanský protest asi kilometr od Maracaná. A brutálně vlastně skončilo mistrovství i na trávníku. Brazilský karneval se po ostudné prohře s Německem změnil v slzavé údolí.
„Pro nás to bylo horší než prohra s Uruguayí na mistrovství v roce 1950. Tehdy jsme prohráli jen 1:2, teď nás rozdrtili. Byla to hrůza, ještě jsem neviděl, aby naše reprezentace dostala sedm gólů,“ říká brzy čtyřicetiletý Ricardo z Ria de Janeira s tím, že pamatuje maximálně prohru Brazílie o tři branky.
Teď ve své zemi zažil světový šampionát po všech stránkách krásný i krutý. Provedení mělo být jiné, ale jinak tenhle turnaj do Jižní Ameriky a na dosah zdejším lidem rozhodně patří.
