V olomouckém divadelním spolku Úlet hrají lidé bez domova
Bezdomovci a divadlo? V Olomouci to funguje už dva a půl roku. Soubor Úlet se schází každé pondělí v jídelně olomoucké charity. Hrají v něm především lidé z ulice, azylových domů či ubytoven.
Na chvíli se stát někým, zapomenout na problémy a také se něco naučit. Herci divadla Úlet si zkoušení užívají naplno.
„Je to tady moc dobré. Můžeme se tu odreagovat, vymýšlí se improvizace. Na začátku jsem si říkal, že to nebude nic moc, ale pak jsem se do toho tak dostal a baví mě to doteď,“ říká Michal Kuněřík, jeden z herců.
„Máme stálé pevné jádro, ve kterém je pět šest herců, a kolem se toho jednou za čas objeví další jednotlivci,“ popisuje režisér divadla Alexandr Dvořák z Charity Olomouc.
„Teď děláme divadelní improvizaci, kdy se učíme pohotově reagovat na hlas, nenechat se zaskočit, spolupracovat a podobně,“ vysvětluje. Dnes si herci zkouší asociace.
Ačkoliv je na zkoušce veselo, příběhy lidí, kteří divadlo hrají, tak veselé nejsou. „Mám problémy v oblasti komunikace, osobních vztahů. Hledám tady zlepšení svých komunikačních dovedností,“ svěřuje se 40letý Honza.
„Smyslem dramaterapie je to, že si člověk může nacvičit určité modely chování a pak je snazší to přenést do běžného života,“ objasňuje.
V divadelním prostředí zjevně žádné potíže nemá. „Ale ve chvíli, kdy půjdu za ty dveře, už se chovám jinak. Jsem obrovský trémista. Nemám práci, ve svém životě nejsem úspěšný, problémů mám skutečně hodně,“ tvrdí.
Režisér Dvořák prý ovšem u svých svěřenců rozhodně vidí posuny. „Když se podívám na většinu našich herců, tak na začátku byl problém už jen mluvit nahlas, nestydět se, ustát si potlesk, jít vůbec na scénu před spousty lidí,“ vzpomíná a uzavírá:
„Tohle všechno se postupně vytrácí, hercům roste zdravě sebevědomí a začínají si užívat pozornost, kterou v divadle mají. Začíná to fungovat.“