Přijet, nahrát a rychle odjet aneb Běžný den novináře na Tour de France
Cyklisté mají za sebou skoro celý 101. ročník Tour de France. Už jim zbývá jen dojet do cíle sobotní časovky a nedělní, spíše slavnostní, etapy do Paříže na Champs-Élysées. A tam s nimi dorazí i početný doprovod. Ten tvoří nejen jejich týmy, organizátoři a reklamní karavana, ale i na dvě tisícovky novinářů z celého světa. Český rozhlas měl na Tour de France také letos své reportéry.
Hodit kufr do auta, vyfotit si počet najetých kilometrů a zamířit na start etapy. Přesně tak začíná den novináře na Tour de France.
Zaparkování u předstartovní vesničky se povedlo, a teď se ještě dostat dovnitř, do prominentní oblasti, kam mají přístup pozvaní hosté a také novináři. Pohostit se zde můžete kávou, zhlédnout promítaný film o Tour de France či se pobavit triky místní kouzelnice.
Chcete vidět, jak vypadá běžný den novináře na Tour de France? Poslechněte si reportáž Tomáše Kohouta
Novináře ale zajímá jediná věc: vyzvednout si noviny. K čemu to je dobré? Dozvědět se, na co přišli ostatní, jestli mu něco neuniklo a taky se nechat inspirovat, protože třetí týden slavného závodu se témata vymýšlejí opravdu těžko.
Když zazvoní zvonec, je čas vydat se k autu a zmizet pryč, pak už totiž organizátoři nepustí na trať nikoho jiného než cyklisty a jejich doprovod.
Po dlouhém přejezdu a krátké svačině v tiskovém centru je třeba vyrazit do cíle. Borcům na kolech v té době chybí zdolat ještě posledních 30 kilometrů etapy.
Pravý shon začíná, až když cílem projedou ti nejlepší, případně hlavní pole, to začíná ten opravdový boj o místo. A zatímco cyklisty chrání četníci, novináři si musí dávat pozor, aby je nepřejelo některé z doprovodných vozidel.
Tour de France je lákadlem nejen pro fanoušky, ale také pro sponzory
Číst článek
Často se reportér i proběhne, a to když hledá společně se závodníkem jeho týmový autobus. „Bylo jasné, že odjede velká skupina….,“ dělí se Leopold König o své dojmy. Pak nezbývá nic jiného, než veškerý nahraný materiál zpracovat.
Většina žurnalistů dnes využívá moderní techniku, ale najdou se i výjimky, jako je Giovanni Mura. Rámus rozléhající se z psacího stroje italského matadora už nikoho nepřekvapí, zato pozdní příjezd do hotelu, a tak dosti reálné spaní pod širákem, ano.
Poté, co recepční přes telefon vysvětlí, jak se dostat za hotelová vrata a kde nalézt trezor s klíčem, následuje domluva s kolegou. Půjde se do hospody. Ale jen na jídlo. Je totiž potřeba ještě tvořit, takže po návratu čeká opět počítač a práce do noci. C'est le Tour, taková je prostě Tour.