Klienti liblínského domova žijí dál v nedůstojných podmínkách. Nový pavilon se odkládá
Klienti z Domova sociálních služeb v Liblíně na Rokycansku dál zůstávají v rozpadajících se dřevěných domcích. Měli se sice přestěhovat do nového pavilonu, jeho stavba se ale přesouvá na neurčito.
Mezi klienty zařízení paří i čtyřiapadesátiletý Leon. Jeho pokoj, který sdílí se dvěma dalšími lidmi, se nachází v jednom z rozpadajících se finských domků z 60. let minulého století.
Havarijní stav stavby nahání jejím obyvatelům strach. „Nový by se mi líbil víc. Tady jde na vás strach, že to na vás spadne,“ říká Leon. „Chceme, aby se tady začalo stavět. Chtěl bych do nového,“ doplňuje ho spolubydlící.
Stav dřevěných chatrčí dokresluje také ředitel domova sociálních služeb Petr Kounovský: „Původně byly postaveny pravděpodobně jen provizorně. V současné době ty domky už dosloužily.“
V liblínském Domově sociálních služeb natáčela redaktorka ČRo Martina Klímová.
Vidět je to podle jeho slov na omítkách, stropech i podlahách, které se propadají. V těchto podmínkách přitom žije 25 ze 147 klientů zařízení.
Z finských domků se jejich obyvatelé měli přestěhovat do nového objektu. S jeho stavbou se začalo před několika v Kozojedech. Po příchodu nového hejtmana ale krajský úřad jakožto zřizovatel projekt zastavil.
„Přijel se podívat do Kozojed a domluvili jsme se, že se stavět nebude,“ říká Kounovský a upřesňuje, že se tak rozhodli kvůli nevyhovujícímu prostředí. Stavba měla sousedit z jedné strany s hlavním tahem na Most a z druhé s hnojištěm místního družstva.
Odmítavý soused
Rada Plzeňského kraje pak odsouhlasila záměr vybudovat přímo v areálu liblínského domova nový pavilon. Studii stavby posvětil Národní památkový ústav v Plzni a následně vydal Městský úřad v Rokycanech kladné závazné stanovisko.
Proti němu se ale ke krajskému úřadu odvolal soused liblínského domova Zdeněk Struhovský. „Ten moderní pavilon měl stát před mými okny, kde stojí historická barokní zeď. Ta měla být zbourána,“ vysvětluje Struhovský.
Obavy měl přitom nejen o památku, ale i o kvalitu svého bydlení, která by podle jeho slov klesla. „Nepřál jsem si, aby přímo pod okny byla jídelna. Oni za to nemůžou, ale kvalita bydlení by byla nějakým způsobem poškozena,“ dodává.
Krajský úřad na základě několika pochybení všechna rozhodnutí zrušil a celý proces začal znovu. Plzeňští památkáři ale tentokrát projektu zelenou nedali, potvrzuje ředitel Národního památkového ústavu v Plzni Jan Kaigl.
Kauza tak pravděpodobně směřuje až k odvolání ke krajskému úřadu, který by pak o osudu nového pavilonu v Liblíně měl rozhodnout definitivně.
