Nadšenci otevřeli protiletecký kryt pod ústeckou Větruší
Protiletecký kryt pod ústeckou Větruší se proměnil v Muzeum civilní obrany. Skupina nadšenců ho nyní otevřela návštěvníkům. A my jsme byli u toho.
Váleční zajatci a dobrovolníci začali kryt stavět v roce 1942, takže ochránil lidi při náletech v dubnu o tři roky později.
„Kryt byl projektován pro dva tisíce lidí. Ale teď pozor, tím, jak to měl Spolek pro chemickou a hutní výrobu, tak počítali, že tady bude jenom 300 lidí managementu. Ostatní lidi, dělníci, měli kryty v podzemí v chemičce,“ doplňuje René Růžička.
Po úpravách z 50. let bunkr změnil svůj tvar. Přesto nadšenci objevili zazděnou dvousetmetrovou původní chodbu ve skále. Její část chtějí v budoucnu zpřístupnit. Ve vitríně jsou předměty, které v ní našli.
„Je tam Hitlerjugend dýka, jsou tady nějaké odznaky svazu německých žen. Zajatí vojáci měli známky. Jsou oválné, půlené a na každé půlce je stejné číslo. Když voják zemřel, tak se placka rozlomila a jedna půlka se mu vložila do úst, druhá se poslala domů,“ ukazuje Růžička a předvádí i další exponáty.
„Napravo uvidíte plynové masky. Máme jich asi 37, ty masky jsou od roku 1921 až do současnosti,“ upřesňuje. Zdi vedoucí k dobově vybavené ošetřovně lemují plakáty s první pomocí. Kryt má také dvě studny a tolik důležitou strojovnu, která zajišťovala čištění vzduchu. První návštěvníci nešetřili slovy obdivu.
"Překvapilo mě, že je to v docela dobrém stavu, je tu sucho a je vidět, že se o to všichni starali,“ říká jeden z nich a další ho doplňuje: „Mě uchvátil ten dieselový agregát. Ten není úplně původní, to je pozdější škodovácký z doby, kdy se to vybavovalo jako bunkr civilní obrany. Já jsem si z praktického hlediska představovala, jaký by tu byl pobyt, a vůbec si to neumím představit. Hledala jsem něco jako kuchyň, místnost, kde se lidé shromáždí.“
Lidé by jedli z konzerv. Ale nějakou větší místnost, kde by spali, byste v krytu hledali marně. I pro to měl René Růžička vysvětlení.
„Oni spali tady, počítalo se s tím, že by spali na zemi. To byly klasické polní podmínky. V případě, že by se to stalo, tak údajně měli někde zásobu postelí. Ale my jsme je nenašli. Nevím, jestli to byly vojenské postele. Ale neumím si to představit, tady je to docela stísněné. Ale asi v tu dobu, kdy by to někde řachlo, tak by to asi nikdo neřešil. Prostě by spali na zemi a nazdar,“ uzavírá.
Do krytu pod Větruší se můžou návštěvníci podívat každý víkend. Vchod je ze Žižkovy ulice.
