Nadšenci otevřeli protiletecký kryt pod ústeckou Větruší

Protiletecký kryt pod ústeckou Větruší se proměnil v Muzeum civilní obrany. Skupina nadšenců ho nyní otevřela návštěvníkům. A my jsme byli u toho.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Výstavka plynových masek od 20. let do současnosti

Výstavka plynových masek od 20. let do současnosti | Foto: Gabriela Hauptvogelová

Váleční zajatci a dobrovolníci začali kryt stavět v roce 1942, takže ochránil lidi při náletech v dubnu o tři roky později.

„Kryt byl projektován pro dva tisíce lidí. Ale teď pozor, tím, jak to měl Spolek pro chemickou a hutní výrobu, tak počítali, že tady bude jenom 300 lidí managementu. Ostatní lidi, dělníci, měli kryty v podzemí v chemičce,“ doplňuje René Růžička.

Po úpravách z 50. let bunkr změnil svůj tvar. Přesto nadšenci objevili zazděnou dvousetmetrovou původní chodbu ve skále. Její část chtějí v budoucnu zpřístupnit. Ve vitríně jsou předměty, které v ní našli.

„Je tam Hitlerjugend dýka, jsou tady nějaké odznaky svazu německých žen. Zajatí vojáci měli známky. Jsou oválné, půlené a na každé půlce je stejné číslo. Když voják zemřel, tak se placka rozlomila a jedna půlka se mu vložila do úst, druhá se poslala domů,“ ukazuje Růžička a předvádí i další exponáty.

„Napravo uvidíte plynové masky. Máme jich asi 37, ty masky jsou od roku 1921 až do současnosti,“ upřesňuje. Zdi vedoucí k dobově vybavené ošetřovně lemují plakáty s první pomocí. Kryt má také dvě studny a tolik důležitou strojovnu, která zajišťovala čištění vzduchu. První návštěvníci nešetřili slovy obdivu.

Předměty z období druhé světové války od dárců | Foto: Gabriela Hauptvogelová

"Překvapilo mě, že je to v docela dobrém stavu, je tu sucho a je vidět, že se o to všichni starali,“ říká jeden z nich a další ho doplňuje: „Mě uchvátil ten dieselový agregát. Ten není úplně původní, to je pozdější škodovácký z doby, kdy se to vybavovalo jako bunkr civilní obrany. Já jsem si z praktického hlediska představovala, jaký by tu byl pobyt, a vůbec si to neumím představit. Hledala jsem něco jako kuchyň, místnost, kde se lidé shromáždí.“

Lidé by jedli z konzerv. Ale nějakou větší místnost, kde by spali, byste v krytu hledali marně. I pro to měl René Růžička vysvětlení.

„Oni spali tady, počítalo se s tím, že by spali na zemi. To byly klasické polní podmínky. V případě, že by se to stalo, tak údajně měli někde zásobu postelí. Ale my jsme je nenašli. Nevím, jestli to byly vojenské postele. Ale neumím si to představit, tady je to docela stísněné. Ale asi v tu dobu, kdy by to někde řachlo, tak by to asi nikdo neřešil. Prostě by spali na zemi a nazdar,“ uzavírá.

Do krytu pod Větruší se můžou návštěvníci podívat každý víkend. Vchod je ze Žižkovy ulice.

Gabriela Hauptvogelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme