Hostem středeční talkshow Na place byl kapitán české reprezentace a ředitel největšího šachového turnaje v Česku Prague Chess Festival Petr Boleslav. Jak dlouho trvá standardní šachová partie? Jaké jsou rozdíly v hlavních kategoriích šachu? Na jaké hvězdy se mohou fanoušci těšit na prestižním turnaji v Praze? Jak probíhá sponzoring šachového sportu?

Praha 19:12 15. ledna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Petře, první otázka. Bílé nebo černé? Ptám se na šachy, ne na víno.
To je klasická otázka s mým starším synem, který správně preferuje bílé. Já říkám, že mám rád černé, že si počkám, co soupeř zahraje.

On musí stejně vyjet pěšcem, že?
No, může i koněm.

Já jsem úplně mizerný šachista, nemám na to trpělivost. Když mi někdo řekl, abych si šel zahrát, říkal jsem, že na to nemám čas. Kolik je vlastně těch šachových škol a zahájení?
To asi budou zahájení, ty italské, kterých je mraky. Dají se tam objevovat stále nové věci nebo oprašovat ty staré, které už jsou zapomenuté. Je různé spektrum hráčů, kteří mají svoji oblíbenou taktiku a hrají to celou kariéru. Někteří šachisté zase mají tak široký repertoár, že se na ně ti druzí nemohou připravit. Co se týče trpělivosti, tak to je k šachům dobré. Ale jsou i velmi silní šachisté, hráli jsme teď na mistrovství Evropy z Gruzínci, a na čtvrté šachovnici seděl velmistr, který asi neměl trpělivost a partii odehrál během pěti minut na svůj čas. Náš hráč promyslel celou hodinu a půl. Nakonec to skončilo remízou, ale Gruzínec to hrál tah za tahem. Takže i tak se to dá hrát.

Jaký je tam časový limit a co se stane, když ho překročí?
Když se bavíme o klasické partii, tak standardní tah je hodina a půl na 40 tahů.

Počkej, hodinu a půl?!
Ano, takže když se to sečte, tak tři hodiny. Musí prostě udělat 40 tahů do hodiny a půl.

Já myslel, že je to tak osm minut...
Ne, to bychom byli v těch rychlých tempech. Pak se mu přidá ještě půl hodiny na zbytek partie, a protože jsme v digitálním světě, tak digitální hodiny umožňují přidávat 30 vteřin po každém tahu.

Takže on si tam sedí, přemýšlí, dá si kafíčko...
Někdo s tím časem umí hospodařit, někdo je schopný si těch 40 tahů rozvrstvit, ale někdo je notorický časovkář a stráví prvních patnáct tahů hodinu patnáct a pak má poslední čtvrthodinu na těch posledních 25 tahů a to pak sviští.

Ono je to asi stejné jako v golfu. Vím, že pro nehráče golfu je sledování golfového turnaje děsivá nuda. Koukat ale tři hodiny na šachovou partii, to asi není pro laika ten nejakčnější zážitek, ale pro toho, kdo se v tom orientuje, to bude strašné drama, ne?
Je to tak, je to drama. Ale dovolím si říct, že pro laika v šachu to bude dramatičtější než pro laika v golfu sledovat golfový turnaj. V šachu je alespoň dobré vědět, jak ty figury táhnou, jinak to asi může být opravdu nezáživné. Sledovat to tři čtyři hodiny je i pro mě těžké, protože ztratíte pozornost, někam si dojdete. Naopak těm hráčům čas utíká hrozně rychle. Tam bych kolikrát potřeboval ještě další dvě hodiny, abych to mohl promyslet. Čas je tady relativní.

‚Šachový fenomén‘. Nejlepší hráčkou na evropském šampionátu se stala teprve osmiletá Britka

Číst článek

Pamatuji si na Branky body vteřiny, kde před 40 lety bylo šachové okénko. Byla tam magnetická cedule a tam se hýbalo figurkami a popisovali, co kdo kde a jak hrál. To už odpadlo, ale odpadli i šachisté?
To odpadlo z televizního prostoru, ale šachisté mají nyní stadion na internetu. Tam probíhají z každého normálního turnaje online přenosy ze šachovnic a lepší turnaje mají i live komentátorský tým, který komentuje tahy, říkají historky o hráčích, aktuální informace. My na pražském festivalu odstartujeme přenos na youtube a jedeme to do devíti hodin večer, dokud neskončí poslední partie. Jsou tam vidět figurky, jak se hýbají, pro laiky je tam i vysvětleno, co se tam děje, proč nemohl táhnout takhle. Zveme i hosty a máme tam významné šachisty, umělce a ti povídají svoje. Myslím, že je to zajímavé.

Jsi kapitán české reprezentace, ale také ředitel největšího českého turnaje Prague Chess Festival. Kolik se tam sejde hráčů ze světové špičky? Jaký je to vlastně turnaj?
Rozhodně áčkový turnaj, ale v šachu jsou kategorie a rozdělil bych to na část profi – to jsou dva uzavřené turnaje a zveme si sami hráče do kategorie Masters. Letos tam byl indický velmistr Vidit Gujrathí, Rameshbabu Praggnanandhaa a Dommaraju Gukesh, to je trojlístek, který se kvalifikoval do dubnového Turnaje kandidátů a vítěz vyzve úřadujícího mistra světa. Pak bude hrát německá jednička Vincent Keymer a Čech David Navara.

Ten si stojí jak, ten David?
On spadl trochu pod 2700, takže patří do nějaké třicítky, ale to je pár bodů, které jsou rozdílné. David je dlouhodobě hráčem 2700 plus a ty jeho kvality jsou jasné...

Počkat, ten koeficient kvality hráče se sbírá po celý rok a počítají se body do světového žebříčku, jako je to v tenise?
V šachu se žebříček aktualizuje každý měsíc a dá se říct, že partie, co sehrál za uplynulý měsíc, se tam započítávají.

Kde se ten Prague Chess Festival odehrává?
Od prvního ročníku v roce 2019 se odehrává v hotelu Don Giovanni. Máme část profi, kam zveme top hráče světa, do challengeru pak další desítku zkušených. Máme tam ale i část open, kde se hráči z celého světa a všech úrovní mohou hlásit. Tam jsme loni zaznamenali rekord, kdy tam hrálo 350 hráčů. Doslova jsme zaplnili celý hotel Don Giovanni, na obou patrech sálů jsou šachisté.

To musí být i spousta rozhodčích?

Ano, těch také přibývá. V každém sále potřebujeme dva. Šachisté nedělají tolik pohybů a faulů, takže na 100 hráčů stačí dva rozhodčí, není to jak ve fotbale.

Takže on jenom tak chodí jako dozorce a sleduje to?
Ano. Když se po třech hodinách blíží časová kontrola, tak musí být víc ve střehu, zapisují se tahy. Jiná situace je u turnajů s nižším tempem, když je na programu rapid, to je dvacet minut, nebo blesková partie, na to jsou jen tři minuty. To jsou ale jednodenní turnaje, ty pořádáme v rámci festivalu dopoledne. Sobota bývá rapid, neděle bleskový turnaj a tam dorazí mnoho lidí, kteří si přijdou zahrát dopolední turnaj a odpoledne kouknou na světové hráče.

Takže rapid, bleskovka a dál?
Pak je klasický šach, to je hodina a půl. Bleskový šach, klasický šach a rapid. Každá tahle kategorie má mistrovství světa. Každý šachista ale hraje všechno, jsou i specialisté. Magnus Carlsen vystoupil z klasického šachu, vzdal se titulu mistra světa, ale teď se hrálo mistrovství světa v rapidu a blesku a on bezkonkurenčně zvítězil. Top hráči hrají všechno.

Co dělá vítěz Prague Chess festival?
Když ho vyhraje, tak si jede užít dovolenou. Věřím, že si užívá určité prestiže, protože po pěti letech jsme se dostali do povědomí šachového světa. Je to už prestiž hrát Masters v Praze, vidím to i na tom, že sami hráči o to mají zájem a jsem za to hrozně rád. Vítěz ale nepostupuje jinam, protože jsme de facto soukromá akce, nejsme totiž zařazeni do klasického mistrovského cyklu v rámci organizace FIDE.

Dostane vítěz i nějaké peníze?
Samozřejmě, hrajeme o ceny. První dostane nejvíc a poslední dostane taky nějakou cenu. Pro letošek je budget 45 tisíc eur na Masters.

A ten světový souboj, který sleduje celý svět. Jako byl Karpov a Kasparov...
Ti hrají o mistra světa. Prague Chess Festival, to je základní stupeň, další stupeň je Turnaj kandidátů a třetí stupeň je přímo zápas o titul mistra světa, kde vítěz Turnaje kandidátů vyzývá úřadujícího mistra světa. V poslední zápase se hrálo zhruba o dva miliony eur, kdy se to dělí v poměru 60:40. Tam prohrát taky není špatné.

No to je dobrý, nemohl bych to taky hrát já?
Mohl, ale lepší je začít tady u nás v kategorii open.

Petře, co váš novoborský šachový klub? Vy jste byli druzí v Lize mistrů? Novoborský šach musí být tedy hodně úspěšný.
Úspěchy máme, byli jsme dokonce první. Vyhráli jsme Ligu mistrů v roce 2013, to bylo na Rhodosu, byla to naše druhá medaile. Dva roky předtím jsme tam urvali bronz, ale tam jsme zjistili, že to jde. V roce 2013 jsme vyhráli zlatou medaili a od té doby posbírali pár druhých míst. V roce 2021 v Rakousku jsme opět vyhráli zlatou medaili. Je to něco neskutečného, náš tým není složený z rodilých Novoboráků, máme jen 12 tisíc obyvatel. Šachy tam ale jedou, máme profi tým, který je dlouho spolu, i když jsou z různých koutů nejen republiky, ale i světa.

Za vás hraje vlastně ten Ind?
Za nás hraje Vidith. Od roku 2014 za nás ale hraje i Pentala Harikrišna, který se usadil tady v Česku. Pak i Krišnan Sasikiran za nás hraje dlouhé roky.

Kolik hráčů tedy je ve vašem klubu?
A-tým má 18 hráčů a ti nejlepší jezdí na Evropu, kde se nominuje šest hráčů a dva náhradníci. Takže celkem osm.

Zajímá mě česká liga. Kolik je lig a týmů?
Nejvyšší je extraliga, pak je první liga, druhá liga, pak jsou kraje, regiony, přebory. V extralize je 12 týmů, jedenáct kol. První ligy jsou dvě, česká a moravská. Pak jsou čtyři druhé ligy. Z extraligy dva sestupují a postupují vítězové dalších lig.

Existují nějací sponzoři a partneři? Vždyť to musí stát taky peníze...
Stojí to na klubech. Generální partner české extraligy není a doufám, že se to někdy změní. Česká extraliga patří stále k jedné z nejsilnějších a nejtradičnějších v Evropě. Německá je asi první, neskutečně kvalitní a hraje ji i víc týmů. Věřím ale, že to v Česku brzo nějaké sponzory přiláká. Teď to stojí na klubech, určují si sestavu hráčů, platí jim náklady, startovné a za účast.

Dříve to byly tělovýchovné jednoty, a teď?
V Novém Boru mají šachy tradici do předválečného období. První klub jsme založili v roce 2000, když jsme se trhli z jednoty. Šachistům se vždycky přidělila nějaká místnost, která prostě zbyla. Jednou jsme hráli ve sklepě, jednou ve věži sokolovny, tak jsme si říkali, že si to můžeme dělat sami. Klub jsme založili v roce 2000. Prezidentem je Roman Mužík, já jsem tím druhým viceprezidentem. Přišel jsem do Nového Boru v roce 2002 a přinesl tam myšlenku, že bychom nemuseli hrát jen v kraji, ale mohli postupovat. Takhle to všechno začalo.

Šlape někdo na paty naší jedničce Davidovi Navarovi? Rozhoduje v šachách zkušenost, nebo je to úplně jedno?
Doby, kdy mistři světa a bylo jim přes 50 let, tak ty už jsou pryč. Když jsem v dětství slýchával, že mi nebylo 50 a nebyl jsem v Moskvě, tak tyhle doby už jsou taky pryč. V šachu se to omlazuje. Kariéra aktivního šachisty ke čtyřicítce končí. Mladí to ovládají a nastupují čím dál tím rychleji. Když vezmu tu trojici těch Indů, tak je Vidith nejstarší a je mu 30 let. Ostatním dvěma je 17 a 18 let a jsou to hráči, co jdou hrát do nejlepší osmičky světa. Ten posun je neskutečný, je to asi dané stylem hry.

Časové tempo se zrychluje, hodina a půl je pro někoho pořád dlouhá. Dříve se hrálo třeba tři hodiny na 25 tahů, pak šli na kafe na hodinku a zase se k tomu vraceli, přerušovaly se partie. Dnes je to fakt rychlé a začíná hrát roli i fyzička. Ti kluci mezi elitou mají denně zařazený trénink v posilovně, běh. Není to nic nevídaného.

Jednou jsem moderoval šachový galavečer, je to asi 25 let, a byl tam velmistr Zbyněk Hráček. Na večírku říkal, že se mu to líbilo, jestli bych si něco nepřál, že by to mohl splnit. Já řekl, že si s ním chci zahrát šachy. Kolem nás chumel lidí a já mu obestoupil dámu a on s ní nemohl hnout a vůbec nevěděl, co má dělat. Pak se na mě podíval, udělal bum, bum a byl konec. Pak mi ale povídal, člověče, já mám v počítači milion a půl partií, které jsem hrál, ale tohle jsem ještě nikdy nehrál. Pořád je v šachu co objevovat?
Možnosti jsou spočítatelné, ale aby člověk zjistil, že po 20 letech hry opakuje své partie, to se nestane. V té době byl Zbyněk na postu jedničky, než nastoupil David Navara. Klidně bych se vsadil, kdybychom mu teď zavolali, tak on by přesně řekl, jak ta partie vypadala.

To nechápu, že si ty partie pamatuje...
Oni si pamatují všechny partie svoje, ale pamatují si i ty zásadní, co se odehrají ve světě. Sledují ty vývoje, novinky v zahájení. Jak jsem zmiňoval fyzičku, tak to je jedna součást našeho sportu. Dobrý šachista musí mít dobrou paměť.

A matematické schopnosti, ne?
Určitě taky. Je to něco mezi matematikou, logikou a geometrií. Vidět na šachovnici pohyb figur, kam dojdou a jak rychle, tak je něco mezi nebem a zemí. Šachisté jsou nadaní, ale paměť je zásadní věc.

Nejhorší je, když někdo prokoukne můj plán...
Ano, to se mi taky stává na mé úrovni. Je to jedna za zásadních věcí, co se šachisté učí, že by neměli koukat jen na své figury, ale měli by se starat o to, co dělá soupeř. Je dobré už od začátku koukat, co asi soupeř zamýšlí, a ten jeho plán mu kazit.

Říká se, že špičkoví šachisté přemýšlí osm tahů dopředu? Improvizuje se taky?
S počítáním tahů dopředu je to složité, obecně umí počítat hodně daleko. Musí to být ale vynucené tahy. Čím větší je to laik, tak těch možností je mraky, ale pro top šachisty při pohledu na nějakou pozici, tak vyhodnotí, že jsou tam asi dvě zásadní možné pokračování, a od toho se to odvíjí. Hodnocení je dost zásadní pro další vývoj partie.

Když se díváš na geniálního šachistu a on udělá něco, že ti spadne brada... Děje se to, že jsi úplně v úžasu?
To jsou nádherné partie, když si člověk udělá čas a sleduje partii důkladně, tak pak vidí tahy, které by nehráli. I od komentátora zjistí, že by ten tah hráli, ale s jinou myšlenkou. Tohle objevení díky komentátorům je parádní. Mám rád, když mohu hráče sledovat a vidět jejich hru naživo. Jsou hráči, co nehnou brvou, ale jsou hráči, kteří dávají své emoce najevo, aby třeba zmátli soupeře. Tím byl pověstný Garri Kasparov, který tohle měl zařazené do svého repertoáru. Dokázal soupeře rozhodit už před partií. Tohle vše můžete zažít na našem festivalu, sledovat to na velké obrazovce...

Já bych na to koukal a vlastně nevěděl, co se děje.
Nesmí se tam povídat, všichni jsou tišší a hluší. Člověk je tam inkognito, stačí se naučit výraz, že tomu rozumím a to stačí.

Pavel Nečas, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít