Strategie se měnit nebude. Pojedeme si svoji rychlost, která nám přinesla jedině ovoce, popisuje Macík
Závodníci na Rallye Dakar mají volný den, než nastoupí do druhé části nejtěžšího závodu na světě. Odpočinek v saúdskoarabském Háilu využil i obhájce loňského titulu Martin Macík, který nyní vede v kategorii kamionů o téměř dvě hodiny. „Pro nás jsou to spíš mediální povinnosti, různé rozhovory, nějaká natáčení, focení. Už bych si docela rád šel lehnout, protože jsem přece jenom trošku unavený,“ popisuje Macík pro Radiožurnál Sport.
Jaký byl ten volný den z vašeho pohledu, co jste dělal?
Z pohledu pilota, respektive i posádky, je to určitě trošku větší relax než pro mechaniky. Jinak nemá smysl říkat, že je to volný den, protože se tady maká o sto šest ze všech stran. Ale pro nás jsou to spíš mediální povinnosti, různé rozhovory, nějaká natáčení, focení, které tady v průběhu máme.
Bohouš si prošel takovým wellness. Vypadá mnohem lépe než předtím, popisuje svůj kamion před začátkem druhé části Rallye Dakar pilot Martin Macík
Potom je to taky setkávání se s lidmi, protože samozřejmě máme obrovský tým a máme tady spoustu klientů, spoustu dodavatelů a přijíždí nám sem hosté. Musíme se (o ně) postarat. Takže je to pro mě spíš v tomto duchu, i když bych si už docela rád šel lehnout, protože jsem přece jenom trošku unavený.
A je během dne čas třeba i na to, abyste se spojili s rodinami, nebo třeba někdo z rodiny i za vámi přijel?
Ne, nepřijel, na to mám doma ještě moc malé holky a ještě menšího kluka. Žena se stará, s tou jsem v kontaktu vlastně permanentně, a to samozřejmě i celá moje posádka. Na to člověk samozřejmě nesmí zapomenout.
Ale není to jenom tento den volna, to je opravdu každý den, protože podporu z domova musíte mít a zvlášť s takhle velkou rodinou, co mám. Je to něco, co mi chybí. Zrovna jsme se ženou rozebírali, že to je až úctyhodné, že jsem v tomhle začal projevovat i emoce, takže dobrý.
‚Bohouš je ready‘
Už dorazily nové samolepky? Mluvil jste v minulých dnech o tom, že hodně utrpěly, hodně se projíždělo různým křovím. Bude zase auto v plné parádě?
Ano, už jsem koukal, Bohouš (jméno kamionu Martina Macíka – pozn. red.) už je ready, je na něm všechno hotové. On si prošel takovým wellness, že se třeba vyměnila přední kapota, protože ta už byla od stromů a křoví úplně zničená.
Nalepily se nové samolepky, ale to je opravdu jenom design. Důležité jsou vnitřnosti. To znamená, kontrolovalo se všechno od turba, svodů, olejů, filtrů – to se všechno měnilo, včetně pneumatik.
Auto opravdu prošlo komplexní kontrolou a také výměnou jednotlivých dílů dle plánu, který máme. Teď vypadá ne jako nové, to nemůžu říct, ale vypadá mnohem lépe než předtím.
V celkovém hodnocení v kategorii kamionů máte náskok téměř dvě hodiny. Jak budete postupovat v dalších etapách? Dá se jet trošku na jistotu, nebo by to byla cesta do pekel, protože na Dakaru se může kdykoliv cokoliv stát?
Přesně jak říkáte, je to strašně ošemetné. Na jednu stranu bych strašně rád řekl: „Pojedeme volnou a uvidíme, jak to dopadne.“ Ale to znamená, že už by nás předjížděli další… Startujete dál, trať je víc rozježděná, můžete udělat větší chyby, pak se to blbě dohání.
Na druhou stranu, když budete tlačit, tak se může stát opravdu cokoliv a bude tam větší pravděpodobnost, že to někam hodíte, stane se větší průšvih, ať už třeba technický, anebo řidičský, nebo třeba i navigátorský. To už potom lítá v desítkách minut, ne-li občas v hodinách, takže musíme být opatrní.
Myslím si, že strategie se měnit nebude, pojedeme svoje tempo, které zvládáme. Doteď jsme jeli to, co jsme chtěli, to nám vycházelo. To, že vyhrajete etapu, je vždycky výhodou. Samozřejmě startovat z prvního místa výhodou úplně není, takže je to otázka.
Uvidíme, jak to půjde, ale pojedeme si opravdu to svoje. Určitě nebudeme zastavovat, určitě nebudeme bláznit, to bychom byli sami proti sobě, ale pojedeme si opravdu svoji rychlost, která nám zatím vynesla jedině ovoce. Jak jste říkal, vedeme skoro o dvě hodiny, což je úžasný výsledek na polovinu Dakaru.
Která z nadcházejících etap bude podle vás nejtěžší?
Myslím, že to budou poslední tři etapy v empty quater (česky prázdná čtvrť – pozn. red.). Tam jedeme kolem Šubajtá, což je takové městečko, které je uprostřed pouště. Okolo máte jenom těžbu ropy, která tam probíhá, a potom nás závodící opravdu uprostřed ničeho. Proto se tomu říká empty quater.
Myslím, že tam se bude ještě hodně lámat chleba. Do té doby se může stát cokoliv, ale to jsou klasické etapy. Pojede se do Davadmí, pak pojedeme dolů do Rijádu a pak teprve pojedeme do Šubajtáhu.
Mezi tím budou sem tam nějaké menší dunky, občas i nějaké větší. Budeme střídat gravel, to znamená klasickou hlínu, klasické cesty, po písečné cesty. Bude to to, co jsme zažili do teď. Mělo by být méně kamenů a skal, ale to uvidíme, taky se to tady dá natahat.
Opravdu to tady může být různorodé a bude to velmi podobné, ale potom empty quater bude stát za to a tam se bude ještě lámat chleba. Tam už hodina bude opravdu malý rozdíl.
Rozhovor s Martinem Macíkem si můžete poslechnout i v audiozáznamu v úvodu článku.
