Odjížděli do neznámého prostředí, kde si dopředu nemohli být jistí skoro ničím. A přesto se vracejí s výborným výsledkem. Tyto věty pasují jak na fotbalisty Plzně v kvalifikaci o Ligu mistrů, tak čerstvě i na hráče Jablonce, kteří si pro změnu v boji o Evropskou ligu přivezli velmi nadějný výsledek 2:0 z Albánie.

8:25 15. července 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

4:0 a 2:0, to jsou čísla, která mohou svědčit o jasných výhrách a velké převaze obou českých zástupců. Ale to by byl příliš zjednodušený pohled. Tvrdit, v době, kdy je evropský i ten světový fotbal stále vyrovnanější, že máme u nás stále mnohem lepší fotbalisty než v zemích, které se na český pohárový koeficient stále dotahují, by bylo hodně odvážné.

Ono, běhat a kopat do míče už totiž umějí skoro všude přibližně stejně. Ale zápasy v Jerevanu a Valoně ukázaly něco jiného. Připomněly, v čem je a stále by měl být ten nejzásadnější rozdíl.

Jen málokteré národy mají v sobě zakořeněnou schopnost hrát tak kompaktně, takticky vyspěle a dobře organizovaně, jako ten český. A právě to teď plzeňská Viktorie i Jablonec svým soupeřům z jihovýchodu kontinentu dokonale předvedly.

Je radost sledovat, když hráči na trávníku přesně vědí, co po nich trenér vyžaduje, a ještě ke všemu to dokážou vyjádřit počtem vstřelených a obdržených branek. A na druhou stranu je velká škoda, když velké schopnosti týmového výkonu na různých úrovních neumíme, i třeba vinou ne zrovna vhodných učitelů, využívat. Naštěstí pánové Vrba a Komňacký mezi špatné trenérské kantory rozhodně nepatří.

Jaroslav Plašil, Mirko Vasić Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít