Horolezci Bělík s Auermüllerem převzali diplom Evropského hnutí fair play
Diplom Evropského hnutí fair play převzali v minulých dnech čeští horolezci Antonín Bělík a Vít Auermüller, kteří při výstupu na osmitisícovku Broad Peak zachránili život kolegovi z Tchaj-wanu.
Nebylo to ale tak, že by se po návratu domů se svým příkladným počinem sami chlubili.
„Došlo tam ještě k neštěstí, že nahoře zůstala Zuzka Hofmanová a my jsme dávali dohromady časový snímek dne. Co se stalo nahoře, jak a kdo potkával Zuzku. To sepsali dva účastníci naší expedice a poslali tuto informaci na Český olympijský výbor,“ vysvětluje Antonín Bělík.
Okamžiky, které předcházely záchranné akci, si dodnes vybavuje velmi přesně.
Musíte pomoci, protože by tam jinak ten člověk zůstal, říká horolezec Antonín Bělík o záchraně kolegy z Tchaj-wanu.
„Jdete na vrchol a najednou vidíte, jak se ve strmém svahu kutálí chlap s výstrojí. Pak jenom sledujete, co se děje a držíte mu palce, aby se zastavil. Byl to nekontrolovatelný pád, ale naštěstí se svah začal zmírňovat a chlapík se zastavil asi deset metrů od hrany. Tam už by nebylo, co řešit. Takový malý zázrak.“
Jak asi leckterý horolezec připustí, není to tak docela jednoduché - v jediné chvíli se přestat zajímat o vlastní výstup na vrchol, kterému předcházely týdny a měsíce příprav, a spěchat na pomoc někomu cizímu.
Oba čeští horolezci vyřešili ovšem takovéto dilema velmi rychle.
„Hned jsme začali sestupovat, protože jsme neměli lano, nastavil jsem pár smyček asi tak na šest metrů, kamarád šel první a prošlapával cestu,“ vzpomíná Antonín Bělík.
Díky dvěma českým zachráncům se tak postižený tchajwanský horolezec dostal po dramatickém sestupu do míst, kde už mu mohla být poskytnuta další nezbytná pomoc.
„Dopadlo to celkem dobře, ale pak jsme se dozvěděli až dole za dva dny, že to zase tak veselý nebylo, protože on zase zkolaboval.“
Jsou jistě takové činy podporující myšlenku fair play, které se odehrávají před zraky mnoha diváků. Horolezcům pohybujícím se v odlehlých, liduprázdných končinách ale sotvakdo může zatleskat za to, k čemu v kritické chvíli našli odvahu a sílu.
„To je samozřejmost. Musíte pomoci, protože by tam jinak ten člověk zůstal. Tak to prostě je,“ říká Antonín Bělík.
Bylo by určitě krásné, kdyby podobně dokázal uvažovat každý z nás. A pokud možno nejen v extrémních nadmořských výškách.
