Malý velký vojevůdce, který změnil osud Evropy. Před 250 lety se narodil Napoleon Bonaparte
Přesně před 250 lety se narodil člověk, který změnil osud Evropy. Tak píše francouzský deník Le Figaro o Napoleonovi. Francouzský vojevůdce, státník i císař ovládl velkou část starého kontinentu. V zabraných zemích šířil společnou měnu, stejné váhy, míry i stejné zákony.
Podivný klobouk otočený do strany, uniforma a ruka založená v bílé vestě. Tak vypadá Napoleon Bonaparte na svých portrétech.
„Dát si ruku do své vesty, bylo tehdy známkou dobrého vychování. Neslušelo se mít ruce jen tak podél těla. A protože tehdy kalhoty neměly kapsy, tak si lidé zvykli odkládat ruce do vest. Nedělal to jen Napoleon. Existuje řada obrazů měšťanů, hodnostářů, kteří mají také ruce ve svých vestách,“ vysvětluje ředitel pařížské nadace Fondation Napoloén Thierry Lentz.
Malý velký vojevůdce, který změnil osud Evropy. Před 250 lety se narodil Napoleon Bonaparte. Jeho život a úspěchy připomněl Martin Balucha
Napoleon neměl jednoduchou startovací pozici. Byl ošklivý a odmala neduživý. Navzdory rozšířenému mýtu ale nebyl malý. Údaje o jeho velikosti se sice liší, většinou se ale pohybují mezi 165 a 170 centimetry. To by sice na dnešní poměry nebylo moc, ale tehdejší průměrná výška u mužů se pohybovala pod 165 centimetry.
Inspirací mu byli třeba Caesar nebo Karel Veliký. Také Napoleon snil o velké říši. Už ve 24 letech se stal generálem. Rychle ovládl Itálii, německé země, Belgii, Holandsko i Norsko.
„Napoleon nikdy neupřesnil svůj evropský projekt. Mluvil o federativní říši - tedy o říši, ve které by měla Francie převahu. V tom si nemohl rozumět s Anglií, která usilovala o rovnováhu v Evropě na základě středně silných mocností, které se vzájemně oslabují,“ říká Thierry Lentz.
Vojáci ho uctívali
V roce 1805 se Napoleonova armáda dostala až na Moravu, ve francouzštině Moravie. Údajně v tomto slově mnozí z nich slyšeli spojení slov „mort" a „vie", tedy v překladu „smrt zaživa“, a proto prý rychle sepisovali závěti.
V bitvě u Slavkova ale Napoleon porazil rakouského císaře Františka I. tak i ruského cara Alexandra I.
„Napoleon měl velký respekt mezi svými vojáky. Uctívali ho. Bojovat pod Napoleonem pro ně znamenalo jít vstříc vítězství a sdílet s ním část jeho slávy. Často chodil mezi své vojáky. Byl s nimi i přes to, že pršelo a generálové se šli schovat. Naslouchal jim ale stejně tak k nim uměl mluvit,“ vysvětluje historik Francois Houdecek.
Osudný boj s Ruskem
Zatímco u Slavkova Napoleon Rusi porazil, pozdější střet s carem Alexandrem se mu stal osudným. V roce 1812 zahájili francouzští vojáci tažení do Ruska. Trpěli tam zimou i hladem a někteří z nich dokonce jedli své vlastní koně.
„Invaze do Ruska byla katastrofou. Francouzská armáda měla ještě v červnu zhruba 450 tisíc vojáků. Vrátilo se z nich ale jen zhruba deset procent,“ dodává Houdecek.
Kolik dětí navštěvovalo za Marie Terezie školu? ‚Bylo jich méně, než říkají dobová data,‘ tvrdí historik
Číst článek
I když Napoleon po návratu z Ruska dokázal vytvořit novou armádu, stíhaly ho už jen samé porážky. V roce 1813 prohrál v Bitvě národů u Lipska a následně skončil ve vyhnanství na ostrově Elba.
Přestože se mu odtamtud podařilo utéct a shromáždit nové vojsko, v rozhodující bitvě u Waterloo v roce 1815 znovu prohrál. Ve svém dalším vyhnanství na ostrově svaté Heleny pak zemřel.
„Pro evropské vládce byl Napoleon ztělesněním revoluce. Často se o něm mluví jako o Robespierrovi na koni,“ dodává historik Michel Kerautret.
Napoleon překreslil mapu Evropy a zanechal po sobě odkaz v podobě občanského zákoníku, který ve Francii zčásti platí dodnes. Zavedl taky systém prefektů, Řád čestné legie i číslování ulic, které se rozšířilo po Evropě.
