„Když jsem to viděl, tak jsem si hned říkal - to je hrůza. Jak lavina sjela dolů, tak po stranách byly mantinely vysoké asi čtyři metry a nedalo se tam ani vylézt nahoru, bylo to uhlazené jako beton,“ vzpomíná na první pocity Valerián Spusta, který jako jeden z mnoha horských záchranářů 20. března 1968 při lavinovém neštěstí zasahoval.

„Byli tam kluci z Pece pod Sněžkou, potom z Vrchlabí, Špindlerova Mlýna i Rokytnice, takže hned při tom prvním zásahu nás tam bylo asi 150,“ připomíná Valerián Spusta a počet záchranářů jen dokresluje rozsah neštěstí.

Lavina, která se uvolnila sama, zasypala čtyřiadvacet lidí, záchranáři jich během první hodiny několik našli, další hledání ovšem podle dlouholetého člena horské služby komplikovala velikost laviny i špatné vybavení polské horské služby.

„Lavina bylo dlouhá 900 metrů a ti lidé byli roztroušeni po celé délce. Nejhorší bylo, že Poláci neměli sondy, takže co jsme měli zásoby sond, tak všechny se vytáhly a pracovalo se celou noc a celý další den. Pak přišlo asi 300 vojáků, kteří dělali výkopy, a my jsme třetí den odcházeli pryč.“

Sesuv padesáti tisíc tun sněhu nakonec nepřežilo 19, převážně mladých lidí. Od neštěstí uplynulo už 45 let, podobné nebezpečí ale není dobré podceňovat ani dnes, vždyť na obou stranách Krkonoš spadlo za posledních padesát let už více než dva tisíce lavin.

Václav Plecháček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít