Je to už 150 let, co vybraní cestující usedli do podzemního vlaku na londýnském nádraží Paddington. Čekala je tři a půl míle dlouhá trasa do Farringdonu. Dnes se v londýnské ‚rouře‘ nejen jezdí, ale také čte, jí, pije, telefonuje, surfuje po internetu nebo poslouchá živá hudba.

3:06 13. ledna 2013 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Celkem spolehlivé. Ve špičce se vyplatí. Dost organizované. Drahé.“ Na dotaz, jak by cestující definovali londýnskou podzemku několika slovy, se vlastně nesešly dvě stejné odpovědi.

„Je to dopravní prostředek a současně klíčová součást městské infrastruktury. Jezdit metrem je esencí toho, že jste Londýňan,“ říká jeden z cestujících.

Londýnské metro familiérně přezdívané Tube, tedy ‚roura‘, je také jedno velké umělecké dílo. Budovy některých starších stanic jsou vyloženě architektonické skvosty, jinde se zase umělci vyřádili na jejich interiéru. Zkrátka nepřijdou ani milovníci hudby, a to všech možných žánrů.

„Já začal hrát v metru už na konci 70. let,“ říká profesionální kytarista Paul, který na jinak ošklivé a depresivní stanici Tottenham Court Road zaujme na první pohled.

„Musíte v první řadě projít konkurzem a dostanete licenci, kterou je třeba každý rok obnovovat. Všechno teď řídí samotný londýnský dopravní podnik. Každé úterý ráno si pak hudebníci objednávají místa k hraní na jednotlivých stanicích. Jeden časový úsek trvá dvě hodiny. Umíte si představit, jaký je to frmol," usmívá se Paul.

Podle kritiků je londýnské metro drahé, ne vždy čisté, ale zato stoprocentně přeplněné, nevětrané, stejně jako nepříjemně hlučné. Ale právě tahle nedokonalost vytváří produkt, který je nedílnou součástí britské metropole.

Jiří Hošek, Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít