Divoká 90. léta: Nakrm mě! Přebal mě! Tamagoči se prodávalo po milionech, pomáhalo i drogově závislým
Ve druhé polovině 90. let ovládla svět i Českou republiku japonská hra pro děti – digitální tamagoči. Hračku začali Japonci vyrábět v roce 1996 a během dvou let si získala doslova celý svět.
Malé vajíčko se třemi tlačítky simulovalo zvířátko – například kuře nebo dinosaura. Tento „živý tvor“ vyžadoval neustálou péči, museli jste ho krmit, přebalovat i utěšovat, jestliže plakal.
Divoká 90. léta: Didaktik, strohý stroj ze Skalice, který rozpoutal počítačový boom
Číst článek
Jeden den reálného času byl jedním rokem pro digitální zvířátko. Pokud jste svou starost o něj zanedbali, tamagoči mohlo umřít. Rychle jste si ale mohli vychovat zvířátko jiné.
Na český trh hračka vstoupila začátkem července roku 1997 a během jednoho měsíce se prodalo téměř 10 000 kusů.
Svobodná a divoká 90. léta
Ukázka je z knihy Svobodná a divoká 90. léta, která se věnuje nejrůznějším aspektům 90. let od politiky přes popkulturu a každodennost až po sport. Knihu si můžete objednat v Radiotéce Českého rozhlasu.
Tamagoči ale vzbudilo rozporuplné reakce u části psychologů. Ti se obávali, že může v některých dětech vyvolávat psychický stres, v jiných naopak pouze „egoistické sebeuspokojení“ a ztrátu respektu k přirozené smrti.
Hračka se přestala vyrábět v roce 1998, do té doby se jí prodalo přes 40 milionů kusů. Její velký comeback naposledy přišel před Vánoci v roce 2013. Tamagoči zaznamenalo od dob svého vzniku několik vylepšení. Kromě klasických funkcí se nově hračka může i zamilovat, spojit s jiným tamagoči, a dokonce mít i potomka.
Tamagoči nebylo fenoménem jen v České republice. V Japonsku a Americe se hračka stala údajně oblíbenou zábavou manažerů.
Divoká 90. léta: Tančící dům zabodoval až v Americe, i když v Praze vadil
Číst článek
Ti jí podřizovali svůj denní program, s kolegy soupeřili, komu vydrží déle, a dokonce si na péči o ně najímali chůvy. V jihomaďarském městečku pro ně dokonce založili hřbitov a budapešťský veterinář János Kerekes inzeroval své služby jako lékař virtuálních mazlíčků s celodenní pohotovostí.
V Bratislavě jej naopak chtěli využít při léčbě drogově závislých. Hračka měla odvést pozornost od drogy a zároveň obnovit pocit zodpovědnosti.
Fenomén si ale samozřejmě našel i své odpůrce. Třeba ve Vietnamu ho ministerstvo kultury pro jeho „škodlivý vliv“ na mládež chtělo zakázat.
