Donbas je spálená země, už nestojí za život jediného ukrajinského vojáka, tvrdí reportérka Klicperová
„Chci zachytit válku na místě, to, jak působí na lidi. Pro nás, kdo žijeme v míru a nemáme o tom představu, je to důležité,“ přibližuje svoji práci reportérka Lenka Klicperová na Dvojce. „Pokud se mi daří ukázat lidem, co je válka zač a jak je mír opravdu důležitý, i když je to otřepaná fráze, tak bych byla šťastná. Protože válka nejsou čísla zabitých, ale osudy lidí. Každý člověk má za sebou svojí rodinu a své blízké. I ruští vojáci.“
„Nemyslím, že jsou všichni Rusové krvelačná monstra,“ přiznává v pořadu Blízká setkání novinářka a fotografka, která se pravidelně umisťuje v soutěži Czech Press Photo, nominaci získala i letos.
Připouští, že se na Ukrajině často setkávala s nenávistí vůči Rusům. „Válka rozpoutala mezi těmi dvěma národy takovou nenávist, že si nedovedu představit, že ji někdo v příštích sto letech zahladí.“
Od ruské invaze letos v únoru navštívila Klicperová Ukrajinu čtyřikrát. „Pokaždé byla situace jiná,“ říká. Poprvé pobývala západně od Kyjeva a při dalších cestách se víc a víc přibližovala Donbasu. „Byla jsem na chersonské frontě,“ popisuje.
Ukrajinská pošta vydala známku připomínající útok na Kerčský most, inspiruje se Titanikem
Číst článek
„Právě tam jsem zažila jeden absurdní okamžik. Stála jsem na nulové linii, kolem to opravdu dunělo, to nebyla snad vteřina bez výbuchu. Něco jsou samozřejmě přílety a odlety. A já si říkala, jak to je strašlivý nesmysl. Dělové koule tam létají všemi směry. Tak jaká je to absurdita nesmyslnosti války,“ vzpomíná reportérka.
Nejhorší je fosfor
Ostřelování všude kolem není podle Klicperové to nejhorší, co se může válečnému novináři stát. „Jednou naše auto ostřelovali kazetovou municí, dopadla asi 30 metrů od auta. Není to příjemné. Ale mnohem horší je, když po vás začnou házet fosfor,“ srovnává reportérka a vysvětluje:
„Fosfor totiž hoří velmi vysokou teplotou a nejde to uhasit, nejde se před tím schovat. Nemůžete vlézt do domu, protože se tím propálí. Sežere vás to, spálí vás to zaživa, končí to velmi pomalou a velmi bolestivou smrtí.“
Před konvenčním útokem se Klicperová schovává jen někdy, přiznává: „Na sirény se dá zvyknout bez problémů. Na linii je to stále. Ale taky je potřeba pracovat, to bychom byly s kolegyní v krytu pořád.“
Donbas? Měsíční krajina
Poslední cesta Lenky Klicperové po Ukrajině vedla na Donbas. „Dnes je to taková měsíční krajina, všechno je rozbitý. Projíždíte se napadrť spálenými vesnicemi, kde není vůbec nikdo. Ani myš už tam snad nežije. Je to obraz zkázy a zmaru,“ popisuje.
Ruská deprese, vzpruha pro Kyjev. Osvobodí Ukrajinci Cherson bez boje?
Číst článek
„Do toho tam jsou frontové linie a v některých vesnicích zůstávají staří lidé, většinou je to pár starých mužů, kteří prostě odmítají opustit svoje domovy. V jedné vesnici poblíž Charkova mi takhle jeden muž ukazoval na zahradě hrob své ženy, kterou zabilo ostřelování,“ vzpomíná novinářka.
Všímá si ale rozdílu mezi válkou na jaře a teď na podzim: „Když jsem přijela na začátku, byla ukrajinská armáda dezorientovaná, nikdo moc nevěděl, co má dělat. Rusové měli znatelnou převahu. To platilo ještě v květnu a červnu.“
„Teď, když jsem byla na Donbase, už to bylo velmi vyrovnané. Už bylo vidět, že Ukrajinci se naučili používat technologie, daří se jim docela dobře pracovat s drony, řekla bych, že jsou i přesnější než Rusové,“ přidává postřehy Klicperová.
Reportérka a fotografka odhaduje, že velké množství území nakonec Ukrajinci získají nazpět.
„Zejména jižní frontu kolem Chersonu, pak i Mariupol. Ale nejsem si jistá, jak to bude s Donbasem, ten je podle mě velmi silně opevněn. A já bych ani o Donbas bojovat nechtěla. Teď je to spálená země. Nestálo by mi to za život jediného ukrajinského vojáka,“ dodává Lenka Klicperová.
Poslechněte si celý rozhovor.
