Řezání, škrábání i típání cigaret o sebe. Podle odborníků přibývá dětí, které se sebepoškozují
Úleva od vnitřního tlaku, útěk od problémů, znechucení sebou samým nebo říkání si o pozornost, které se jim nedostává. To jsou důvody, kvůli kterým se stále více dětí a dospívajících poškozuje. Řežou se, škrábou do krve, pálí se nebo bijí. Podle dětských psychiatrů, praktických lékařů i krizových linek, které Radiožurnál oslovil, trpí sebepoškozováním čím dál více dětí.
„Delší dobu jsem se řezala, pak jsem zkoušela i o sebe típat cigarety, když jsem se k nim dostala, nebo jsem si rozmlacovala ruce o stromy úplně do krve,“ popsala Radiožurnálu dvacetiletá Hana z Brna.
Podle odborníků přibývá dětí, které se sebepoškozují. Více si poslechněte v reportáži Ivy Vokurkové
Ubližovala si šest let. Poprvé se žiletkou řízla do zápěstí ve třinácti. „Nikdy jsem neměla funkční rodinu. Dost jsme se hádali a problémy u nás v rodině byly na denním pořádku. Párkrát u nás byli policisté. Ani ve škole jsem díky tomu moc nezapadala, spolužáci mě občas šikanovali,“ doplnila.
Se sebepoškozováním začala kvůli tomu, že nevěděla, jak své problémy řešit. Podobným způsobem se vypořádává se stresem a tlakem čím dál víc dětí a dospívajících.
„U někoho to bývá to, že se chtějí potrestat. Mají pocit nějaké viny, že jsou hrozní, připadají si příšerní. Další možnost je, že třeba necítí vůbec nic a potřebují něco cítit. Nejčastěji cítí nějaký velký tlak na sebe a potřebují ho nějak uvolnit. A ten se uvolní třeba tím, že do sebe říznou nebo si něco udělají,“ potvrzuje pracovnice Linky bezpečí Lucie Zelenková.
Pomočování nebo depresivní myšlenky. Dlouhodobý stres se podepisuje na stále více dětech
Číst článek
Úlevu to přinášelo i Haně: „Nejde jen o fyzickou bolest, ale i o koukání na krev. Člověku pomáhá se uvolnit a uklidnit, protože to funguje na principu, že fyzická bolest přehluší tu psychickou.“
Počet dětí a adolescentů, kteří sami sobě fyzicky ubližují, významně narostl během pandemie koronaviru. „Pozvolný nárůst je trend posledních deseti let, výrazný pěti let a enormní nárůst v posledním roce, roce a půl. Pokud máme možnost to komunikovat s kolegy z regionů, tak je to celorepublikový nárůst,“ říká primářka Dětské psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Motole Iva Dudová.
Podle ní lidé kvůli sebepoškozování dětí víc kontaktují psychiatrické pohotovosti, děti častěji končí v nemocnici a delší jsou i čekací lhůty na hospitalizaci.
Omezení osobních kontaktů
Primářka Dudová se domnívá, že za enormní nárůst psychických obtíží může omezení osobních kontaktů v době přísných protiepidemických opatření a přechod do online světa, kterým se děti v citlivém období dospívání nechají víc ovlivnit.
‚Ráno se mi občas ani nechce vstávat.‘ Na lidi dopadá sociální izolace, vzrůstá počet depresivních poruch
Číst článek
Právě na internetu si také vyměňují zkušenosti se sebepoškozováním a sdílejí například fotky a videa svých poranění.
„Ubližování si buďto řezáním, anebo škrábáním je na prvním místě, ať už je to pomocí jakýchkoliv ostrých předmětů, ale děti se dokážou velmi závažně sebepoškodit třeba nehty, propiskou nebo plastovým víčkem od jakéhokoliv nápoje. Pak máme v poslední době často nárůst toho, že děti sami sebe bijí do hlavy nebo do břicha,“ popisuje primářka.
Pro některé děti je sebepoškozování součástí generační výpovědi. „Vnímají to jako způsob sebevyjádření, jako něco, co patří k jejich životnímu stylu. Kdybychom to chtěli trochu přirovnat, tak bychom to třeba mohli přirovnat k tetování,“ myslí si primářka Iva Dudová.
Až sebevražedné chování
V některých případech se může sebepoškozování stát závislostí. Jako v případě Hany: „Začala to pak být docela rutina, protože člověk si na fyzickou bolest začíná zvykat, takže řeže víc a řeže hlouběji. Začala jsem tím pak řešit úplně všechno.“
Na sítích se šíří rvačky školáků. ‚Je v nás zvířeckost, kterou děti nevybijí při tělocviku,‘ říká psycholog
Číst článek
Navíc to může vést až k sebevražednému chování. „Tenhle trend je opravdu za poslední rok enormní a setkáváme se dnes a denně s tím, že máme děti po sebevražedných pokusech, nejčastěji intoxikací medikamenty,“ upozorňuje Dudová.
Podobné případy znají ze svých ordinací i dětští praktici, potvrzuje předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Ilona Hulleová: „Přibývá mladistvých, kteří mají opravdu tendence až k sebevražedným myšlenkám.“
Podle Dudové je alarmující nejen vzrůstající počet dětí, kterých se to týká, ale i fakt, že jsou stále mladší. „Dříve se sebepoškozováním začínali až adolescenti ve věku 15 nebo 16 roků. Dneska máme největší počet dětí s touhle problematikou ve skupině dětí, které jsou tak v osmé deváté třídě,“ dodává Dudová.
Sebepoškozování i sebevražedné pokusy se častěji objevují u dívek. Na klinice v Motole si to vysvětlují tím, že jsou dívky citlivější na to, jak je hodnotí jejich okolí – třeba právě i na sociálních sítích.
