Do Česka by mohlo zamířit až 1000 krajanů z Venezuely. Vyhání je inflace, nedostatek jídla a léků

Až 1000 krajanů včetně jejich příbuzných by mohlo z Venezuely zamířit do Česka. Právě takový počet jich tam podle odhadů ministerstva vnitra i zahraničí žije. Část už jich v rámci programu přesidlování dorazila a zájem se v poslední době zvyšuje.

Praha / Caracas Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dav před obchodem s potravinami v Caracasu

Dav před obchodem s potravinami v Caracasu | Foto: Marco Bello | Zdroj: Reuters

Krajané Venezuelu opouštějí kvůli kritické situaci v zemi. „Je to kombinace existenčních problémů, nedostatku potravin, léků, a částečně taky poměrně vysoká míra kriminality,“ říká pro Radiožurnál Filip Vurm, který byl donedávna konzulem v kubánské Havaně.

První krajané a jejich rodiny dorazili z Venezuely loni. Teď už jich je v Česku 50 a další dvě desítky lidí se chystají k odjezdu. „Musí se jednat o cizince, který má prokazatelně české předky nebo se ke své české národnosti v minulých generacích hlásili,“ vysvětluje podmínky programu Pavel Dymeš z ministerstva vnitra.

Přehrát

00:00 / 00:00

Příběh rodiny Sýkorových, kde nikdo nemluví česky, natočil Václav Štefan

Po přesunu zůstávají zhruba tři měsíce v ubytovacím zařízení v Červené nad Vltavou. Učí se tam jazyk, hledají ubytování, práci a školu pro své děti.

‚Pro budoucnost našich dětí‘

Jerina pochází z venezuelské metropole Caracasu. Do Česka přiletěla se svou rodinou teprve před týdnem.

„Rozhodli jsme se pro budoucnost našich dětí - dát jim tuto šanci. Je to oběť, protože jsme nechali všechno tam. Moji rodiče zůstali ve Venezuele sami,“ říká Radiožurnálu s tím, že je bylo obzvlášť těžké opustit, když ví, v jakých podmínkách žijí. A každý den se to zhoršuje.

Její prarodiče odešli z Československa po druhé světové válce kvůli nastupujícímu komunismu. Otec se ve Venezuele oženil a na svých sedm dětí už česky nemluvil.

Přesídlení krajané z různých zemí se sešli 5. září 2018 v Červené nad Vltavou na Písecku | Foto: Václav Pancer | Zdroj: ČTK

Jerina popisuje, jaká je teď v zemi situace: chybí jídlo, léky a nic pořádně nefunguje. Lidé mají hlad.

„My, bojovní Venezuelané, zvláště ženy, jsme to zařídili tak, aby naše děti hlad neměly,“ vysvětluje, jak si s manželem odpírali kvůli dětem jídlo a derou se jí při tom do očí slzy.

Ani to, že je zubařka, rodinnému rozpočtu nepomohlo. Peníze, které vydělala, už za pár dní neměly kvůli astronomické inflaci hodnotu.

Učitelé přestali chodit

Aby její manžel Edgar Toro rodinu uživil, choval a prodával exotické papoušky.

Ve Venezuele už není ani chleba. Je to humanitární katastrofa, říká bývalý velvyslanec Slavický

Číst článek

Původní profesí je advokát, jenže Venezuela podle něj už s právním státem nemá nic společného. „Když neexistující fungující soudy ani zákony, které nabízejí ochranu a právo, co můžu nabídnout klientovi?“ říká Edgar. To, že se s rodinou dostal do Česka, považuje za obrovskou příležitost.

Manželé mají 16letou dceru a 20letého syna Edgara Ignacia. Ten ve Venezuele studoval na univerzitě sociální komunikaci, ze školy ale odešel. Nemělo to smysl, protože do ní přestali chodit učitelé. Museli si shánět obživu jinde.

„Ve Venezuele jsem neměl dobré vyhlídky. Tady se mi otevírá mnoho možností a vím, že tu mám lepší budoucnost,“ tvrdí Edgar Ignacio.

Dodává, že odejít pro něj lehké nebylo, ve Venezuele nechal kamarády i přítelkyni. A neví, kdy je zase uvidí.

Václav Štefan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme