Barmské ulice připomínají válečnou zónu, napětí dál sílí. Má armáda šanci uspět se strategií ‚oklešťování‘?
Tři týdny od pokusu o vojenský puč napětí mezi barmskou armádou a protestním hnutím dál roste. Stávek a demonstrací, při kterých už tři z protestujících přišli o život, se nadále účastní desetitisíce lidí, zatímco ozbrojené složky stupňují svou agresivitu, aby dostaly zemi plně pod kontrolu. „Napětí roste na obou stranách a obávám se, že se kvůli tomu uzavírá prostor k dohodám a že to může skončit velmi špatně,“ říká odborník Miroslav Nožina.
Dosud nejkrvavějším dnem protestů proti vojenskému převratu a svržení vlády Národní ligy pro demokracii v čele s nositelkou Nobelovy ceny za mír Aun Schan Su Ťij se stala uplynulá sobota.
Barmská armáda se přepočítala, puč je stále ve fázi pokusu. Dokončit ho může jen krveprolití, říká expert
Číst článek
Dramatická byla situace hlavně ve druhém největším městě Mandalaj, kde policie proti demonstrantům a stávkujícím dělníkům použila slzný plyn - desítky lidí utrpěly zranění a dva protestující policie zastřelila. Jedné z obětí, kterou střelba zasáhla do hlavy, bylo pouhých 16 let.
Svědectví z místa pro televizi Al Džazíra popsala jedna z lékařek, která sobotní dění ve městě Mandalaj přirovnala k „válečné zóně“.
„Viděla jsem na vlastní oči, jak policie zaútočila na jednu starou paní, která sledovala protesty ze svého domu. Skončila s hrozným poraněním hlavy,“ řekla televizi pod podmínkou anonymity lékařka, kterou spolu s dalšími zdravotníky policie povolala na místo, aby ošetřili zadržené demonstranty.
„Jeden měl ránu na hlavě a potřeboval stehy. Druhý měl zase zranění po kulce na boku stehna. Z toho, co jsem viděla, to nevypadalo jako od gumového projektilu. Pacient příliš krvácel.“
Oba zraněné chtěla odvézt do nemocnice, policie ale jejich propuštění nedovolila.
Co vedlo k vojenskému puči?
Armáda se chopila moci v zemi 1. února, kdy měl poprvé zasednout parlament zvolený v listopadu. Ve volbách drtivě zvítězila Národní liga pro demokracii barmské vůdkyně a nositelky Nobelovy ceny za mír Do Aun Schan Su Ťij, kterou nyní pučisté drží v domácím vězení. Vedle obnovení fungování parlamentu demonstrující žádají i její propuštění.
Následně se lékařka spolu s ostatními zdravotníky přesunula do nedalekého kláštera, kde byla situace podle jejích slov ještě horší. „Byla jsem uvnitř kláštera a pomáhala zraněným, které dovnitř dovedli jiní civilisté. Zatímco jsem se starala o zraněné, policie na klášter dál střílela,“ popisuje barmská lékařka.
Kvůli obavám o bezpečnost hovořil s Al Džazírou pod podmínkou anonymity také jeden ze studentských aktivistů, podle kterého demonstrantům za denního světla hrozí „zajetí, zbití ale také zastřelení“, v noci se pak obávají především „náhodného zatýkání“ a dalších útoků ze strany armády, které jsou stále častější.
Jeden takový útok se minulou středu odehrál v prostorách ubytovny pro zaměstnance státních železnic Myanma Railways, mnozí z nich se totiž postavili na stranu demonstrantů a odmítli se pod vojenskou vládou vrátit do práce. Účastníci stávky v zemi často čelí výhrůžkám a končí v policejních celách stejně jako organizátoři masových demonstrací.
„Pronikli také do kanceláří Studentské unie… V davu protestujících byli špioni, kteří nás sledují a přepadají naše domy,“ říká aktivista, který atmosféru ve městě Mandalaj označuje za „opravdu pekelnou“.
Elegantní převrat se nekoná
Demonstrace, které na začátku měsíce odstartoval vojenský puč v čele s generálem Min Aun Hlainem, si už vyžádaly nejméně tři lidské životy. První obětí se stala dvacetiletá žena, která byla při účasti na demonstraci 9. února střelena do hlavy a zemřela po deseti dnech v nemocnici. Na nedělní pohřeb mladé demonstrantky, která se stala národní hrdinkou a mučednicí, v neděli dorazilo přes 10 tisíc lidí.
První potvrzená oběť vojenského převratu v Barmě. Zraněním podlehla mladá demonstrantka
Číst článek
Navzdory výhrůžkám vojenské junty se konaly demonstrace v menší míře také v pondělí, na kdy opoziční skupiny naplánovaly konání generální stávky. V tento den tak zůstala zavřená řada továren a obchodů, připojili se i zdravotníci, úředníci nebo pracovníci textilního průmyslu.
Tři týdny od pokusu o vojenský puč tak země zůstává v patové situaci, kdy demonstrace a stávky sílí, zároveň ale roste také agresivita ozbrojených složek.
„Společnost se oproti minulým situacím například v letech 1988 nebo 2007 poměrně rychle zkonsolidovala a začala nabírat dech. Na druhé straně police a armáda, které předpokládaly snadné převzetí moci, zjišťují, že to tak hladké a elegantní nebude, stahují proto síly na klíčová místa. Napětí roste na obou stranách a obávám se, že se kvůli tomu uzavírá prostor k dohodám a může to skončit velmi špatně,“ upozorňuje pro iROZHLAS.cz Miroslav Nožina z Ústavu mezinárodních vztahů.
Podle sociálního antropologa, který se oblastí jihovýchodní Asie dlouhodobě zabývá, barmská armáda aktuálně razí „strategii zajišťování a oklešťování“, prostřednictvím které chce dovést puč do konce a získat kontrolu nad obyvatelstvem. K takzvané „občanské neposlušnosti“ (civil disobedience) se nicméně přidávají nejen mládežnické skupiny, ale také části státního aparátu.
„Armáda se snaží obsazovat klíčové pozice na ministerstvech, pokud se ale podíváme na nižší struktury státní administrativy, tamní pracovníci už se připojují k demonstracím a ‚občanské neposlušnosti‘. Nespolupracují zdravotníci, pracovníci v energetice, lidé na úřadech, stávkují lidé v dolech a to vytváří pro armádu problém zdola. Pokud se jí podaří to zlikvidovat, pochopitelně zemi ovládne,“ přibližuje Nožina.
Ve snaze současný trend zvrátit tak armáda ještě přitvrdí a represe namířené proti demonstrantům budou narůstat, míní odborník ÚMV. Vojenská junta už si navíc chystá půdu pro masové zatýkání. V polovině února propustila na svobodu 23 tisíc vězňů s vysvětlením, že jde o snahu vytvořit „nový demokratický stát cestou míru, rozvoje a disciplíny“, podle americké televize CNN ale krok vyvolal obavy, že si tím režim snaží vytvořit prostor pro nové politické vězně v zemi.
„Armáda má prostor na to, aby aktivisty krok za krokem zatýkala, odsuzovala a zavírala – aby šla cestou postupných represí a rozmělňování protestního hnutí. Je otázkou, jestli to hnutí dokáže ustát, nebo ne,“ říká odborník pro iROZHLAS.cz s tím, že odpor proti vojenskému puči je skutečně masový, další vývoj v zemi proto závisí na mnoha proměnných.
Může mezinárodní tlak rozhodnout?
Tlak na vojenskou juntu přitom sílí i v zahraničí. Na pondělním jednání se šéfové diplomacie zemí Evropské unie shodli, že jsou členské státy připravené přijmout sankce vůči činitelům barmské armády odpovědným za vojenský převrat. Země jako Velká Británie a Spojené státy přitom sankce proti hlavním představitelům pučistů odsouhlasily už v minulých dnech, Londýn navíc zvažuje, že v reakci na „střelbu proti pokojným demonstrantům“ kroky ještě přitvrdí.
K razantnější odpovědi o víkendu vyzval také Phil Robertson, zástupce ředitele organizace Human Rights Watch pro oblast Asie, podle kterého už „čas na rozhovory skončil“. Organizace spojených národů a vlády jednotlivých zemí podle něj musí uvalit sankce proti firmám kontrolovaným barmskou armádou, aby tak generálovi Min Aun Hlainovi a vojenské juntě „ukázaly, jak bezútěšná se stane jejich budoucnost, pokud budou v této cestě pokračovat“.
Barma na cestě k vojenské diktatuře. ‚Otevřený odpor lidu přijde, Západ situaci podcenil,‘ říká expert
Číst článek
Právě ekonomické zájmy jednotlivých příslušníků barmské armády jsou totiž pro vojenskou juntu tím nejcitlivějším místem. Jak v nedávném rozhovoru pro iROZHLAS.cz upozornil lidskoprávní aktivista Igor Blaževič, který v zemi několik let žil, barmští vojenští důstojníci jsou zároveň „čile podnikající kapitalisti“. Jsou si proto dobře vědomi toho, že střílet do lidí „znamená opětovné sankce a velký problém pro jejich byznys“, část z nich se tak může generálovi Min Aun Hlainovi vzepřít.
„Stále nevidíme, jak to vypadá uvnitř junty jako takové, barmská armáda a bezpečnostní složky totiž mají téměř obsesi z utajování. Myslím si ale, že spoustě lidí uvnitř junty začne docházet, že to tímto směrem asi úplně nepůjde. Je tam řada armádních podnikatelů, kteří mají ekonomické zájmy v zahraničí, a pokud zjistí, že jim převrat ubírá zisky, dokážou si mezi sebou jít takříkajíc po krku. Ideální by tedy bylo, kdyby si armáda udělala vnitřní převrat,“ podotýká Nožina.
Podobná situace se v zemi ostatně odehrála také v roce 1988, kdy proběhl vnitřní převrat v řadách armády a moci se ujal generál Than Šwei, který vyhlásil takzvanou „barmskou cestu k disciplinované demokracii“. S výměnou nejvyššího vedení se k moci tehdy dostalo „otevřenější“ křídlo armády a k obdobnému scénáři by podle Nožiny mohlo dojít i tentokrát, pokud by tlak na juntu byl dostatečně silný.
Kromě zemí ze Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), které jsou pro Barmu nejbližšími zahraničními partnery, je pro další vývoj důležitá také Čína. Ta sice opakuje, že se nechce míchat do vnitřních záležitostí Barmy, záleží jí ale na rozsáhlých investicích spojených mimo jiné i s ambiciózním plánem nové Hedvábné stezky.
„Pokud se Čína bude v novém barmském uspořádání cítit ohrožena, pak dokáže velmi účinně zasáhnout i proti juntě. Ale pokud ohrožení nepřijde a Pekingu se bude vojenská junta jevit jako lepší řešení pro její projekty, klidně ji podpoří,“ uzavírá Nožina.
