Bulharsko volí parlament. Obyvatelé si přejí, aby se země dostala z vleklé krize
Bulhaři jdou po krátké době opět k parlamentním volbám. A přejí si, aby v tomto nejchudším státě Evropské unie skončila vleklá krize. Ta zemi trápí v politice i hospodaření. Po změně volají například senioři, kterým často penze na běžné měsíční výdaje nevystačí. Poměry v Bulharsku vadí také mladší generaci, která ze země odchází.
Pokud se něco v Sofii za posledních pár let zlepšilo, je to veřejná doprava. Počet stanic metra se víc jak zdvojnásobil. Oceňují to i Maslina a Ladislav Cvetkovovi, kteří v Sofii bydlí celý život.
„Sofie měla velký dopravní problém. Nakonec se díky Evropské unii uskutečnila myšlenka, že Sofie, jako moderní milionové město, má metro,“ říká Ladislav.
Cvetkovovi si ve čtvrti Lozenec pořídili malý krámek. Pan Ladislav říká, že je to obchůdek prodemokratický a spíše pravicový. V neděli je zavřeno, ale jinak se tu často vedou diskuse.
Bulharsko volí nový parlament, s obyvateli Sofie natáčel zvláštní zpravodaj Martin Ježek
„Pečeme tu croissanty, prodáváme čerstvý pomerančový džus, kyselé mléko, drobné cukroví a kafe,“ upřesňuje Maslina.
Důvod, proč si Cvetkovi, kteří oba mluví dobře česky, pořídili na důchod v Sofii krámek, je i ekonomický. Boj s bulharským úředním šimlem trval tehdy rok, ale teď je to dobrý přivýdělek k penzi.
„Já mám například odpracovaných více než 42 let, vždycky jsem pracoval na více než dvou místech, učil jsem na průmyslovce výpočetní techniku a můj důchod je 270 leva, to znamená 135 euro. Ceny potravin jsou přibližně stejné jako v Česku. Z toho bychom nemohli být živí,“ prozrazuje Ladislav.
Jako kdokoli v Bulharsku, nejsou ani Cvetkovovi spokojeni s politiky, kteří jsou od změny režimu u kormidla. Bez korupce v Bulharsku nejde nic, prostředí pro podnikání je špatné a Bulharsko postupně ekonomicky klesá. Pan Cvetkov si ale nemyslí, že by nebylo koho volit:
„Nerozumím tomu, jak někdo není schopný z přibližně 6200 kandidátů na poslaneckou pozici zvolit alespoň jednoho.“
Vedle krámku Cvetkovových je obchod s ovocem a zeleninou. Venku stojí mladý prodavač. „Z téhle země musíš v mém věku prostě odejít. A když nemáš jak, děláš práce jako já,“ říká mladík.
Kolik bere, říct nechce. Dostává plat podle prodeje a na ruku. Volit nepůjde. Neví koho. Mladá generace opouštějící zemi - to je pro Bulharsko možná ten nejvážnější problém.
