Evropský tisk o bulharských volbách
Parlamentní volby v Bulharsku, I Evropská unie má své chyby, hodnocení Bushovy návštěvy v Evropě, Peréz usiluje o diplomatické řešení konfliktu na Blízkém východě, prezidentka Arroyová neustupuje, tak vypadají titulky dnešních vydání zahraničních novin.
Začneme v Bulharsku, všechny tamní listy věnují pozornost právě skončeným parlamentním volbám a vítězství hnutí bývalého cara Simeona druhého. Bulharskými deníky listoval náš zvláštní zpravodaj v Sofii Robert Mikoláš.
"Brusel vyslovil nevyslovitelné: i Evropská unie má své chyby". Tak nadepsal svůj komentář londýnský liberální The Independent, který hodnotí víkendový summit evropské patnáctky v Göteborgu. Jak list uvádí, evropští lídři učinili bezprecedentní přiznání pod tlakem rostoucího euroskeptismu a před tváří násilných protestů, které Göteborg o víkendu zažil. Ve snaze utišit obavy stále většího počtu euroskeptických členů, by měla být část pravomocí v otázce konstitučních změn delegována zpět na členské státy.
Konzervativní The Times se v této souvislosti ptají - "Je to konec absurdity?" Klopýtání a násilí se už stává tradicí summitů. Choreografie protestů proti globalizaci se však mění a rodinná fotografie lídrů Evropské unie působí spíš jako výsměch realitě göteborských ulic. V době, kdy Unie hlásá potřebu postavit nové mosty ke svým občanům, jsou evropští vůdci neprodyšně obklíčeni.
Policisté si začínají uvědomovat, že žijeme téměř v revoluční době. Jde o víc, než o politickou podobu fotbalového chuligánství. Pamflety psané novými odpůrci globalizace používají rétoriku 70. let. Na jejich konci se však nejhorší demonstrace změnili v terorismus. Summity Unie jsou pořádány příliš často a politikové stráví víc času společnými debatami než rozhovory s řadovými občany. Pokud budou summity pokračovat v nezměněné formě, mohly by být pořádány v pevnosti Alcatraz.
K Bushově evropské návštěvě dnešní The New York Times poznamenává: V uplynulém týdnu jezdil prezident ze země do země, od premiéra k prezidentovi a v jistém smyslu byl vzorem diplomatické etikety. Pokaždé řekl evropským lídrům, že jej těší jejich vzájemné setkání a vyjádřil víru ve spolupráci. V otázce Kjótského protokolu a protiraketového obranného systému však nebyl ochoten ustoupit ani o krok.
Během pěti dní tak představil svou zahraniční politiku, jejíž princip se od té domácí příliš neliší - sladká slova doprovázená tvrdými činy. Mnohé své evropské kolegy jen utvrdil, že je správné, aby s ním nesouhlasili. Přesvědčováním a arogancí provází pokoru, kterou on sám prohlašuje za nezbytnou součást americké zahraniční politiky. Zatím je však patrná pouze z jeho proslovů a frekvence úsměvů, nikoliv z ústupků.
Izraelský Ha´aretz dnes k úsilí o dosažení příměří na Blízkém východě napsal: V současném diplomatickém ovzduší, které se Američané a Evropané snaží na Blízkém východě vytvořit, probíhá bitva mezi dvěma politickými protipóly. Jeden z nich představuje ministr zahraničí Šimon Peréz a druhý šéf izraelských vojsk Šaul Mofaz. Zatímco se Mofaz přiklání k řešení pomocí síly, Peréz věří, že diplomatická činnost je mocnější než tanky a že pohrozit vojenskou akcí je účinnější, než se k ní odhodlat. Ostatně o tom už se Peréz snažil přesvědčit premiéra Šarona mnohokrát.
Na své nedávné návštěvě Evropy položil Peréz několikrát řečnickou otázku: Jaké právo má Evropa, aby kázala Izraeli? Na otevřené prohlášení Íránu, Iráku a Libye, že chtějí vidět Izrael zničený, přece nereagovala. I tak je však Peréz jedním z mála, kteří vzdorují snahám Izraele, vytlačit Evropu z diplomatické hry. V Evropě prezentoval ministr zahraničí vládu národní jednoty, doma se ale stále potýká s nejistotou, na čí stranu se Šaron nakonec přikloní - zda k němu nebo k radikálnější pravici.
Australský Sydney Morning Herald se dnes věnuje dramatu rukojmí, které na Filipínách v minulých dnech zajali členové muslimské guerilly. Deník uvádí: Jestli se něco rebelové ze skupiny Abu Sayyafa za posledních 15 měsíců naučili, tak to, že zločin se vyplatí. Skupina Abu Sayyafa, která rekrutovala nové členy a dokázala se vybavit o něco lépe, než filipínská armáda, vyvolala únosem tří Američanů a 17 Filipínců nový mezinárodní incident. Dva z rukojmích byli o víkendu propuštěni. Poté, co za ně bylo zaplaceno vysoké výkupné, se směli vydat na dvoudenní cestu džunglí do bezpečí. I když propuštění vyzvali prezidentku Arroyovou, aby upustila od vojenského zásahu a začala vyjednávat, ona trvá na zničení rebelů, kteří se řídí pravidlem oko za oko, zub za zub. Její riskantní strategie by ale mohla oddálit osvobození rukojmí nebo dokonce ohrozit jejich životy.
