Jak se žije ženám v Iráku?
Jak se žije iráckým ženám čtyři roky od skončení války? Jak vidí svoje postavení? Cítí se svobodně, mají šanci cítit se jako zástupkyně něžného pohlaví? Zpravodaj Českého rozhlasu na Blízkém východě Jaromír Janev natočil svou reportáž přímo v iráckém hlavním městě Bagdádu.
Naše postavení se zhoršilo, řekla mi každá z žen, které souhlasily s rozhovorem pod podmínkou anonymity.
"Svůj život před rokem 2003 vidím jako lepší než ten, který prožívám dnes. Cítila jsem se svobodněji. Dnes mám svobodu projevu, mohu říkat, co chci, ale to nic na situaci nezlepší."
Překvapilo mě to. I proto, že jsem věděl, že tato žena, ale i ostatní, se kterými jsem mluvil, se dokázaly prosadit a že podporují iráckou vládu. Ale čím déle jsem poslouchal a vžíval se do těžkostí iráckých žen, tím víc jsem je chápal.
"Dvě nejdůležitější věci pro běžný život kromě bezpečnosti postrádáme - a to je dostatek vody a elektřiny. Tu někdy nemáme 48 hodin, ale i tři dny v kuse. A dodávky přicházejí maximálně po dobu šesti ze 24 hodin. Irácká vláda otevřela prostor pro uplatnění ženy, to je pravda, jenže ve skutečnosti zůstala jen samá hesla, v praxi se neuplatnilo nic."
Slyšel jsem stížnosti na to, jak je sice v parlamentu čtvrtina žen, ale že jsou tam jen na doplnění počtu, protože buď drží stejný krok jako jejich strany, anebo mlčí.
"V čem je to teď pro ženu lepší? Kde je demokracie, kde je svoboda slova, svoboda názoru? Já vám říkám věci otevřeně, protože vím, že se to bude vysílat v zahraničí. Kdybych totéž řekla v iráckém rozhlase, už když bych vyšla ven, mohlo by mě přejet auto nebo by mě mohli unést ozbrojenci."
Tato žena mi potvrdila, jak rozšířený je v Iráku názor na takzvané eskadry smrti, které mají údajně odstraňovat nepohodlné osoby. Mají si irácké ženy jak odpočinout? Třeba při nakupování?
"Otevřeně řečeno - i šaty a oblečení vůbec nakupujeme kvůli bezpečnostní situaci velmi obtížně. A je známo, že pro ženu jsou věci na sebe a kosmetika snad nejdůležitější. I irácké ženy se chtějí líbit. Ale okolnosti jim příliš nepřejí."
"Nemůžeme nosit, co bychom si přály, ale to, co nám vnucuje okolí a bezpečnostní situace, což nás nutí, abychom nosily velmi konzervativní věci. Svým způsobem to je, jako bychom nosily závoj. A to dříve nebylo."
Kromě toho jsou na ulicích mladíci, kteří nemají práci, a každá žena nebo dívka, která by nebyla zahalená, by přitahovala nechtěnou pozornost. Případů znásilnění je i tak hlášeno mnoho. K současnému stavu ale vedly i příhody, které jsou pro nás těžko pochopitelné.
"Před začátkem minulého roku bylo hodně incidentů zejména v sunnitských oblastech - kterákoli dívka jela do práce v autobuse nezahalená, ozbrojené skupiny ji přinutily vystoupit, což pro ni znamenalo zvýšení rizika napadení. Mám spoustu příkladů z mého vlastního příbuzenstva."
Co říci na závěr? Vnímal jsem situaci v Iráku velmi intenzivně a mohu říct, že na ženy doléhá těžká situace snad nejvíc.
