Šíření revolučních nálad v arabském světě pomáhají elektronická média
Arabské jaro tedy vlna změn, která se valí tímto regionem zdá se, dospělo i do Sýrie. Dnes odstoupila tamní vláda po několika týdnech pouličních protestů proti tuhému režimu prezidenta Bašára Asada. V Sýrii se na tlaku, kterému je režim vystavený, do značné míry podílejí média, hlavně zahraniční televize. To ovšem platí i pro další země včetně Libye, kde se Muammar Kaddáfí snaží odrazit postup opozice fakticky podporované zahraniční vojenskou operací.
Davy Libyjců každý den sledují vysílání panarabských televizí na otlučené zdi v centru Benghází. Živě reagují nejen na zprávy ze své země, kde se stále bojuje, ale i na informace z jiných arabských států. Televizní obrazovky přitahují pozornost lidí v kavárnách i ve stáncích na ulicích.
Reportáž zvláštního zpavodaje Českého rozhlasu v Libyi Martina Dorazína v Ozvěnách dne na Radiožurnálu.mp3
Arabští novináři si jdou tvrdě za svým. Vynutili si i vstup do věznice v Benghází, přestože původně o tom nechtělo její vedení ani slyšet. Odepření vstupu vyvolalo rozhořčení mezi arabskými novináři, kteří se chtějí dozvědět, v jakých podmínkách tam vězni nebo spíše zajatci žijí, co s nimi vlastně je, jestli je tam například nemučí.
Arabští diktátoři si význam médií a komunikace obecně velmi dobře uvědomují. Muammar Kaddáfí postupně lidem vypnul mobilní i pevné telefony a také odstřihl internet. I v Libyi se totiž mládež začala organizovat na sociálních sítích, které diktátor neměl pod kontrolou.
„Vytvořili jsme spoustu skupin na Facebooku. Spojil nás názor, že už nechceme Kaddáfího. To bylo v polovině února a 17. začala revoluce. Vyšli jsme do ulic s našimi vlajkami, abychom dali najevo, že Kaddáfího už nepotřebujeme,“ vzpomíná si na únorové události šestnáctiletá gymnazistka Basma z Benghází.
Svobodná média jsou další fází egyptské revoluce, která svrhla Mubarakův režim a vynutila si politické reformy. Volné šíření informací vadí i syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi. Zorganizoval proto kliku lidí, kteří hrozili útokem na pobočku katarské televize Al-Džazíra v Damašku, jestliže bude pokračovat informování o krvavých zásazích policie proti syrským demonstrantům v Darrá a dalších městech.
Druhou nejoblíbenější televizí je Al-Arabíja. Pokrytím a rychlostí těmto stanicím nemůže konkurovat ani arabské vysílání BBC, natož arabský kanál ruské televize RT. Rozvoj satelitní komunikace vzal diktátorům možnost řídit a vypínat vysílání podle potřeby. Proto se uchylují k zastrašování nebo přímo k vraždám novinářů.
V Benghází před třemi týdny nájemní zabijáci zastřelili kameramana televize Al-Džazíra. Pokud tím Kaddáfí chtěl donutit novináře k úprku z Libye, pak se mu podařil pravý opak. Ve východní Libyi jsou teď všechny hotely až po střechu obsazené novináři z celého světa. Oficiálně je jich tady více než tisíc a neoficiálně několik set dalších.
