Vzpomínky varšavských povstalců jsou mementem
Varšava si dnes připomíná 60.výročí povstání proti německé okupaci. Revolta obyvatelů Varšavy trvala 63 dnů. Museli se nakonec vzdát německé přesile. Němci ztratili přes 6 tisíc vojáků. Ztráty na polské straně dosáhly 200 tisíc. Ti, kteří přežili dny povstání se sjeli na oslavy kulatého výročí.
Několik z nich oslovil náš varšavský zpravodaj Pavel Novák.
Vojenští historici se asi nikdy neshodnou v tom, jestli povstání mělo šanci na úspěch, nebo jestli bylo od začátku odsouzeno k porážce. Povstalci byli špatně vyzbrojení. Zbraň měli ze 40 tisíc povstalců jen necelé 4 tisíce. Další pak brali Němcům.
Letecké zásobování od západních spojenců nebylo efektivní. Dodání 500 samopalů a protitankových pušek a 10 tisíc granátů znamenalo ztrátu 34 letadel a smrt 200 letců. Sovětská armáda, která stála na druhém břehu Visly měla rozkaz polským povstalcům nepomáhat.
Panu Januszovi Strzeleckému bylo v létě 1944 16 let. Měl přezdívku Baškir. O tom, jak byli povstalci vyzbrojení vypráví: "Na začátku jsme měli hlavně lahve naplněné benzínem a opatřené takovou modrou nálepkou, ve které byla chemická látka jako roznětka. Když se láhev rozbila o tank, vybuchla. Kluci házeli lahve z oken domů." Ne vždy se ale podařilo tanky zapálit, pak následovala krutá odplata. Povstání mělo trvat jen několik dnů. Boje ale nakonec zuřily přes 2 měsíce. Povstalci trpěli nedostatkem nejen zbraní a munice.
"Nejhorší byl nedostatek vody," říká paní Waclawa Jurczewska - krycím jménem Wacka. Dívky snily tom, aby se mohly umýt. Klukům to prý až tolik nevadilo. Povstalcům také docházely potraviny. V posledních dnech už jedli jen cukr zapíjený vodou. "Vařila se polévka, které jsme říkali "plivačka" . Už jsme mohli dělat jen kaše. Ty se ještě rozvařily ve vodě. Ti, co na to měli žaludek, je ještě snědli. Ti zhýčkanější je plivali."
Wacka vzpomíná i na světlé okamžiky života v obležené Varšavě: "Najednou nás zachvátila radost, ačkoli to bylo spíše smutné. Někde zdechl kůň. Jásali jsme, že bude konina. Ani se to maso nestačilo dovařit. Jedlo se polosyrové."
Němci postupně povstalce udolali. Ty, co přežili, odvezli do zajateckých a civilisty do koncentračních táborů. Většinu města téměř srovnali se zemí. Některým povstalcům se ale podařilo utéct na druhý břeh Visly.
Paní Janina Szczesna alias Žaneta vypráví, že když přeplavala řeku, musela se ukrýt před ruskými vojáky. NKVD totiž všechny povstalce zatýkalo. Skrývala se před "rádoby" spojenci až do ledna 1945, kdy Sověti Varšavu osvobodili. Povstalce, kteří se vrátili z táborů vítaly ve zničené Varšavě plakáty s nápisem: Smrt skrytým vrahům ze Zemské armády. Až po roce 1989 se povstalci dočkali uznání za to, že se pokusili osvobodit vlastní město.
