Zahraniční tisk o nedělních volbách ve Francii
Zahraniční noviny dnes píší o Chiracově roli ve francouzských volbách, obtížích maďarského premiéra, dvojím přístupu k Pákistánu a ptají se, zda přesunou Američané své vojáky do Kataru.
Jacques Chirac v neděli pravděpodobně zvítězí v souboji o prezidentský úřad nad Jean-Marie Le Penem, soudí londýnský list Financial Times. Je dokonce docela dobře možné, že jeho vítězství bude v historii 5. republiky nejjasnější.
Ale pokud nevyvodí důsledky ze své porážky před 11 dny, bude mít Chirac méně legitimity než jeho předchůdci. Potřeba zastavit Le Pena nyní ovládla politický proces. O programech se diskutovalo jen málo. Ale vítězství nad Le Penem nebude stačit, varují Financial Times. Levice, která po šokující porážce bojuje o přežití, se postavila za současného prezidenta. Věří, že velké Chiracovo vítězství bude znamenat nejen porážku Le Pena, ale bude se i obtížněji vykazovat jako vítězství pravice. Pokud Chirac získá převažující většinu, bude vnímán jako kandidát jednoty, nikoli kandidát pravice. Chirac se také snaží získat co největší počet hlasů. Jeho postavení na pravici je tak nejisté, že raději neříká nic podstatného, aby si neodcizil potenciální levicové voliče. V případě svého znovuzvolení však bude muset využít své pozice a začít proces ozdravení Francie.
Designovaný maďarský premiér Medgyessy zůstane určitou dobu unikátem mezi demokratickými šéfy vlád, píše německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Čelný představitel, který je bezpartajní - už to je trochu neobvyklé. To, že ani po volbě, kterou možná vyhrál právě pro svou údajnou nestranickost, nevstoupí do strany, je jedinečné.
Medgyessy byl do roku 1989 členem Socialistické dělnické strany, která se nyní jmenuje Maďarská socialistická strana. Byl za ni místopředsedou vlády a ministrem financí; a poté ještě jednou ministrem financí už jako nestraník v demokratické éře. Vzhledem k tomu, že plánovaná koalice socialistů a levicových liberálů má těsnou převahu deseti mandátů, nebude jeho nestranickost výhodná. O nějakém odklonu Maďarů od občanské politiky a příklonu k socialistům a liberálům nemůže být řeč. Oba tábory jsou přibližně stejně velké a ten vítězný je navíc rozpolcenější než občanský. Očekávání obyvatel, jejichž individuální kupní síla netvoří ani třetinu ve srovnání s Německem, jsou sama o sobě rozporná. Medgyessy to zkrátka nebude mít jednoduché.
Pákistán byl po vojenském puči generála Parvíze Mušarafa v říjnu 1999 vyloučen z britského Společenství, připomíná britský Daily Telegraph. V souvislosti s referendem o prodloužení prezidentského mandátu o dalších pět let se však Společenství neobtěžovalo ani vyslat pozorovatele. To ukazuje na rozdílný přístup k Pákistánu před a po zářijových útocích na Spojené státy.
Na generála se nyní pohlíží jako na důležitou hráz proti islámskému extrémismu a jeho velkopanské zacházení s demokracií je rázem zapomenuto. Mušaraf však nespolupracuje v rámci protiteroristické kampaně tak, jak by si Američané a Evropané přáli. Dokládá to i kontroverzní referendum, propouštění řady militantních bojovníků, neuspokojivé pokračování ve vyšetřování případu zavražděného amerického novináře Daniela Pearla. Přidáme-li ještě neustávající napětí s Indií, zdá se, že líbánky se Západem jsou u konce.
Média stále častěji spekulují o přesunu americké vojenské základny v Perském zálivu ze Saúdské Arábie na katarskou leteckou základnu Al-Adíd, upozorňuje deník International Herald Tribune.
Američtí vládní představitelé nicméně zatím podobné spekulace popírají. V Kataru došlo v roce 1995 k nekrvavému převratu, jímž šajch Hamad bin Chalífa Sání sesadil svého otce, který byl tou dobou na dovolené ve Švýcarsku. Sousední Saúdové z toho velkou radost neměli, ale nového emíra podporovali bratři Abdalláh a Muhammad. Katar se od té doby velmi zmodernizoval. Uvědomuje si, že jeho bezpečnosti by americká vojenská přítomnost spíš prospěla, než uškodila. Proto také nový emír nechal vybudovat leteckou základnu Al-Adíd. Američany přitahuje na Kataru kromě jejich vstřícnosti také demokratičnost systému. Právě zde vznikla nezávislá televize Al-Džazíra, která v současné době poskytuje to, co arabský svět potřebuje nejvíce: prostor pro otevřenou debatu. Je těžké nalézt na válkou zmítaném Blízkém východě nějakou naději. Ale vývoj v některých zemích je přeci jen jistým povzbuzením, ať už se jedná o Saúdskou Arábii, kterou americké oddíly pravděpodobně opustí, či o Katar, kam budou možná směřovat.
