Čeští lyžaři jeli interní kontrolní závod před OH
Oficiální tréninky sice začínají na olympijských sportovištích teprve dnes, ale čeští běžci na lyžích už mají za sebou první závod. Spíše možná mezi sebou. Na desetikilometrové trati nejen testovali svou formu, ale také se rozjížděli o start na volné patnáctce.
Dělat kontrolní závod není obvyklou praxí. Trenér Miroslav Petrásek podobné závody nevypisuje, ale před nadcházející olympiádou udělal výjimku.
„Nikdy jsme nejeli kontrolní závod. Taky jsme v distancích dokázali jezdit do patnácti a pak ta nominace byla jasná. Pokud jedeš pětatřicátý až pětapadesátý, tak to víceméně není výsledek, po kterém by všichni prahli. A proto jsem potřeboval vědět, jak na tom před závody jsou," říká kouč Petrásek.
Nejvíce se dařilo Martinu Koukalovi, Lukáš Bauer dojel překvapivě v souboji s týmovými kolegy až čtvrtý. Miroslav Petrásek z toho těžkou hlavu nemá. I proto, že se soupeřilo na úplně jiném okruhu, než na jakém se pojedou závody.
„Tady zatím úprava tratí je hrozná. Tratě jsou sice hezké, ale katastrofálně upravované. Nechápu, proč vyjíždí čtyři stopy, když mohou vyjet dvě po straně a zbytek nechat na skejtování. Protože my jsme měli v plánu jet jinou trať, co měla být při patnáctce," stěžuje si Miroslav Petrásek.
Jedním dechem však trenér českých lyžařů dodává. „Ale podmínky můžou být různé, všelijaké. Může pršet, může chumelit, může být liják. Takže já bych z toho nedělal žádnou vědu. Zajeli jsme dobrý závod a to je všechno."
Kdyby ve Whistler olympic parku poletovaly mouchy, možná by neměly potíž české sportovce zkonzumovat. Přesně podle lidového rčení byli lyžaři apatičtí, skleslí, jakoby bez chuti. Čím se to dá vysvětlit?
„Asi se těšili na novináře! Pokud já vím, tak jsem je viděl párkrát v hernách a tam byli naprosto spokojení a šlo jim to dobře. Jenom při práci, tak jako každý je naštvaný," říká s úsměvem Miroslav Petrásek.
'Pionýrský tábor' v lesích
Herny, která zmínil český trenér, nejsou žádná doupata ani casina ve stylu Las Vegas. Jsou to místnosti s videokonzolemi v olympijské vesnici ve Whistleru, která je ukryta v lesích.
„Jsme tady nějakou dobu, každý se těší na to až to začne. A tady ten pionýrský tábor, jak jsme zavření v lese, tak k tomu určitě nepřispívá. Nemůžeš vyjít ven a jít si do města. Je to takové, že za chvíli nás zavřou tamhle nahoře, aby nás někdo nezastřelil. Mně se to moc nelíbí, ale někomu jo," konstatuje nespokojeně Miroslav Petrásek.
Olympijská vesnice je kus od Whistleru, do kterého se jezdí autobusy. Navíc je nutné přitom projít bezpečnostními kontrolami atd. Sdruženáři, skokani, ale i trenér Petrásek už si výlet udělali.
„Oslavil jsem narozeniny. Trošku jsem se odreagovali. Ale copak mohu závodníky poslat, aby se jeli odreagovávat?" říká s úsměvem Miroslav Petrásek.
