Jak se zbavit britské královny
Bez obav. Tohle není žádný pochybný návod na likvidaci monarchyně. Moje královna je ošuntělá, trochu pokrčená… ale hlavně, což se ukázalo jako největší problém – papírová. Celý štůček.
Všechno začalo takhle: volala ségra. Šla si do směnárny v Jeseníku vyměnit pár starých dvacetilibrovek. Bezúspěšně. Směnárník byl neoblomný – prý už bere jenom plastové. Jasně, budoucnost je v plastech, říkalo se. Ale co s papírovou královnou? Přislíbil jsem tuhle lapálii vyřešit.
Koruny, dolary i eura. Počet padělaných bankovek a mincí v pololetí klesl meziročně téměř o čtvrtinu
Číst článek
V tom mi došlo, že já sám jsem majitelem nějakých liber, co by diet ze služební cesty do Londýna! Dokonalý trik! Na chvíli jsem se zasnil. To bylo v roce… dva tisíce něco. Scarlett Johanson na červeném koberci se zastavuje před naším televizním mini štábem na pár zdvořilostně-vtipných vět o své roli v nejnovějším filmovém snímku.
A už se přehrabuju v truhličce s cizokrajnými bankovkami z cest. No jasně, to se dalo čekat, naškudlené dvacetilibrovky. Hned se ženu do směnárny. Oni se snad spikli všichni ti směnárníci. Taky v Kladně berou jen plastové. No, ale co teď? Prý jedině v Británii, anebo možná v jedné konkrétní české bance ještě.
Neberou! Nebo?
Infolinka. Stiskněte jedničku, pětku, jasně, hudební kolovrátek, varování, budou mě nahrávat, aby měli kvalitnější služby. A konečně operátor, který mi vlije novou naději. Jestli jsem jejich klient, tak berou. Papírový! Ségra v jesenické pobočce úspěšná. Takže i já nasazuju roušku a s divným pocitem, že jdu banku spíš vyloupit, kráčím dovnitř.
Vyskládám královny na přepážce jako taroty, bankéřka vypadá, že z nich skutečně věští osud a pak vyřkne nečekaný verdikt: Neberou! Tyhle už jsou tak staré, že je nesmění nikdo. Snad prý jedině přímo v té Británii. Jenže tam se jen tak nedostanu a i kdyby – zaletět si kvůli směně sedmi bankovek, to se fakt nevyplatí.
Královnino poselství: Patříte-li k těm, co si k Vánocům přáli obejmout někoho blízkého, nejste sami
Číst článek
V beznaději píšu zahraničnímu zpravodaji Českého rozhlasu v Británii Jaromíru Markovi. „Ta už neplatí dlouho. Vidíš, šetříš, a pak…“ Ještě pár posměšných vět, o tom jak to bude drahý, a pak mi posílá odkaz na formulář Bank of England. Pěkná blbost, říkám si, posílat peníze poštou. Skrblíkovi ve mně to ale nedá. Tak přijdu ještě o stovku za poštovné, no. Přinejhorším z toho bude vtipná historka do hospody. Teda až je otevřou.
Vyplňuju formulář, vkládám libry do obálky, pietně se s nimi loučím a jdu v roušce „přepadnout“ tentokrát pobočku České pošty. Vybrat jednu libru, vytane mi na mysli citát z filmu Uspořená libra s Werichem, napružená pošťačka by ale evidentně tenhle fórek nevzala, takže jen podsouvám pod okýnkem dopis s vyplněným lístkem a stokorunu. Sbohem, diety. Sbohem, královno.
Stane se to o měsíc později. Mobil se lehce zachvěje. Dívám se, co se odehrálo na bankovním účtu. A?! Jsem v šoku. Právě mi na účtu přistály čtyři tisíce korun z londýnské City Road. Já vím, Jaromíre, bude to drahý!
Teď mi došlo, že pod královnou byl v krabičce smotaný taky Bejnamin Franklin. Pro jistotu si jdu googlovat americkou cenntrální banku.
Autor je editor Radiožurnálu
Oslavy výročí konce druhé světové války zneužívají extremisté k ruské propagandě
Apolena Rychlíková
Sázka na zdravý rozum může vést na scestí
Kateřina Perknerová
Je tu další válka. Tentokrát o satelity
Tereza Zavadilová
Vládní koalice si dokáže ve Sněmovně komplikovat život sama
Petr Hartman