Rekordně nízkou nezaměstnanost není potřeba slavit
Patříte-li k dříve narozeným, potom jste červen roku 1997 velmi pravděpodobně trávili v práci. Sehnat ji nebyl tehdy velký problém. Naopak ztratit ji nebylo až tak jednoduché. Práce schopní a ochotní lidé byli velmi žádaným zbožím, protože nebylo kde brát. Bez práce bylo rekordně málo osob. Často to byli jednotlivci, kteří pracovat nechtěli.
Po dvaceti letech se Česká republika dostala do podobné situace. Míra nezaměstnanosti je opět rekordně nízká. Firmy naříkají, že nejsou lidi. Shánějí je, kde se dá. Většinou se je pokouší dovést ze zahraničí. Případně usilovně přemýšlejí o tom, zda by živá pracovní síla nešla nahradit automaty či roboty.
V mnoha oborech to není možné. Přitom jde o povolání, která nejsou zrovna atraktivní. Slibují totiž pot a dřinu za relativně málo peněz. V jiných profesích je zase velká konkurence. Firmy se přetahují téměř o každého volného jedince.
Najít nového kvalitního zaměstnance je za těchto okolností méně pravděpodobné než, že napadne v listopadu půl metru sněhu v Praze.
Lidí bez práce je nejméně od června roku 1997, nezaměstnanost klesla na 2,8 procenta
Číst článek
Rekordy dobré pro statistiky
Pro lidi, kteří hledají zaměstnání, jsou to dobré časy. Pochopitelně v některých regionech a v pokročilejším věku se i v době rekordních čísel těžko shání práce. Jde však o výjimečné případy.
U podniků je tomu naopak. Nedostatek zaměstnanců je spíše pravidlem, které jim komplikuje život. Jednak musí být více vstřícní vůči mzdovým požadavkům, což se projevuje ve vyšších nákladech. Zároveň jim nedostatek pracovníků omezuje kapacity, nemohou přijímat další zakázky a podobně.
Fungování v rekordních časech nízké míry nezaměstnanosti by si raději firmy odpustily. Neznamená to, že by se těšily na opačné časy. Tedy na dobu, kdy jsou úřady práce rekordně zavaleny uchazeči o zaměstnání. Podobné úkazy bývají průvodním jevem ekonomické krize. Její vleklejší podobu by zaměstnavatelé rádi oželeli.
Zkrátka rekordy jsou dobré pro statistiky, ne však pro normální život. Velmi nízká, nebo naopak příliš vysoká míra nezaměstnanosti nepřináší pro ekonomiku nic pozitivního. K tomu, aby se vrátila na rozumnou úroveň, je zatím daleko.
Nelze proto tvrdit, že by byl důvod velebit skutečnost, že Česká republika momentálně patří k premiantům v rámci Evropské unie, co se nízké míry nezaměstnanosti týká. Neslaví to ani většina firem, ani lidé, kteří navzdory rekordním číslům stejně nemohou sehnat normální práci.
Spor o výpověď bez udání důvodu může potopit vládní koalici
Jiří Pehe
Jak občanská sbírka zachraňuje pověst Slovenska
Kamila Pešeková
Penze – boj o reformu, která ještě není
Petr Holub
Naše ‚umčo‘ ve veřejném prostoru
Petr Fischer