Euro je dálnicí k bohatství

Nový centrální bankéř Marek Mora se už také vyslovil k otázce eura, konkrétně prohlásil, že by se s ním nemělo spěchat. Od člena bankovní rady České národní banky to nepřekvapí.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Peníze (ilustrační foto) | Foto: Reuters

Novinkou je ten rozměr, že skeptický postoj ke vstupu Česka do eurozóny reprodukoval finančník teprve nedávno jmenovaný prezidentem Milošem Zemanem, považovaným spíš za příznivce společné měny.

Třeba chtěl Mora opatrným způsobem naznačit, že by se o euru přece jen mělo začít mluvit, a kromě jeho nevýhod také o výhodách. Pokud tomu tak je, pak svou opatrnost přehnal, když mluvil jen o nevýhodách. Vstup do prostoru společné měny by Čechům přinesl jen náklady, míní Mora.

Zřejmě bychom se museli podílet na pomoci Řecku a na záchraně dalších jihoevropských zemí před dluhovou pastí. Přistupovat k závazkům, o kterých jsme sami nerozhodovali, nedává velký smysl, míní Mora.

Jde o ilustraci typického postoje, který Češi často zaujímají i při jiných příležitostech. Důvody jsou racionální, o tom nemůže být sporu, není však jasné, proč hledat pouze ty argumenty, které od vstupu do eurozóny odrazují. Přitom se dají použít i takové, které by vedly k opačným doporučením.

Nedůstojné obavy

Pro vstup do měnové unie hovoří především úvaha, že je potřeba nějak oživit pomalý hospodářský růst posledních let. Pryč jsou časy odvážných reforem, kdy se zaváděl kapitalismus či vstupovalo do Evropské unie jako takové. V 90. letech se nastavoval efektivní tržní systém a v prvním desetiletí po roce 2000 se země otevírala zahraničním investicím.

Odvaha byla někdy až zaslepená. Uvolnění tržních mechanismů vedlo k rozpadu některých průmyslových odvětví, otevření hranic pro obchodníky a investory k tomu, že zbývající sektory ovládly zahraniční firmy v míře větší, než se čekalo.

Češi někdy bývají vyznavači přístupu „ode zdi ke zdi". S otevíráním ekonomiky se to přehnalo, tak se dnes raději budeme držet zpátky. Spokojíme se s dosaženým, tedy tím, že se tuzemské podniky staly pobočkami velkých západních koncernů, a jejich pozici podržíme tím, že zachováme nízké mzdy. Pro tento případ je dobré mít vlastní měnu, jejímž oslabením udržíme ve hře i výrobky z podniků s nedostatečnou efektivitou.

Takový je ostatně skutečný důvod, proč nechceme euro. Kdybychom tuto měnu přijali, pak opustíme maximu „nikdo nedokáže vyrábět tak lacino jako my" a vystavíme naše podniky otevřené konkurenci. Kdo ví, třeba mnohé z nich zkrachují.

Tyto nedůstojné obavy je nutné překonat už jen proto, že jsou nedůstojné, tak zní hlavní důvod pro přijetí eura. Druhý důvod je možné ilustrovat tím, co zdržuje běžného občana či podnikatele při cestě do západní Evropy.

Nejdříve se musí po nekvalitních silnicích dostat přes hranice a ještě musí nakoupit eura a zaplatit marži pro směnárníky. Nové dálnice nejsou tím, co ohrožuje tuzemskou ekonomiku, každý ví, že jejich stavba zlepší konkurenční schopnosti. Stejné dopady by mělo přijetí jednotné měny. Pokud máme z této cesty strach, nadlouho zůstaneme chudými příbuznými.

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme