Hodnotová politika v podání Lipavského
Piráti odešli z vlády. Z mnoha důvodů, ze kterých zadrhnutá digitalizace stavebního řízení byla tím nejmarkantnějším. ODS neuspěla v krajských volbách a Petr Fiala se potřeboval předvést jako silný lídr. Když odvolal předsedu partnerské strany po telefonu, musel vědět, co bude následovat. Řeči o tom, že jde jen o jednoho ministra, byly plané jako nevyšlechtěná jablka. A pro Piráty stejně nepoživatelná.
Pokud se v zemi s poměrným volebním systémem vládní strana rozhodne odejít do opozice, znamená to jedinou věc: konec všech ministrů a dalších funkcionářů ve státních strukturách. Pirátům v jejich internetovém hlasování tento postup posvětilo téměř 80 procent členstva.
Michal Šalomoun nebyl členem Pirátů, Jan Lipavský ano. Ministr pro legislativu přesto okamžitě po Fialově rozhodnutí oznámil, že končí. Lipavský z USA sdělil, že podá demisi a zároveň opustí Piráty.
Přestože měli koaliční politici plná ústa chvály na Šalomounovu adresu, nikoho ani nenapadlo, že by premiér jeho demisi nepřijal. Jednak by na ní ministr trval, jednak jeho post byl vytvořen čistě účelově, aby vycházely pětikoaliční počty. Zbýval tedy Lipavský.
Dá se pochopit, že prezident Petr Pavel v zájmu kontinuity zahraniční politiky stál o jeho pokračování ve funkci. Dále už ale není k pochopení nic.
Jan Lipavský, který v roce 2021 neobhájil poslanecký mandát, by se nikdy šéfem diplomacie nestal, kdyby ho nenominovala Pirátská strana. Jeho angažmá bylo vykoupeno několika nevoňavými kompromisy s tehdejším prezidentem Milošem Zemanem, který měl proti nezkušenému Pirátovi značné výhrady.
Bez ingerence Pavla Blažka (ODS) a jeho vřelých vztahů s Martinem Nejedlým a Vratislavem Mynářem by Lipavský v Černínském paláci neusedl.
Tam poté svoji misi vykonával svědomitě, byl výkonným poslem politiky klíčových aktérů, Petra Fialy, Petra Pavla a Tomáše Pojara. Nic nepokazil, ale na diplomatickou tabuli cti a slávy by jeho jméno určitě zapsáno nebylo. Kdyby koalice dovládla v původním složení, odcházel by jako ministr, který splnil svou roli čtvrtého hráče v daném kuse.
Lipavský zůstává ve vládě jako nezávislý. ‚Dostalo se mi podpory čtyř předsedů koaličních stran,‘ řekl
Číst článek
Jde jen o koryta?
Jak jde ovšem teď Lipavskému věřit jeho vyjádření, když bez mrknutí oka opustil pirátský tým, aby si udržel pozici?
Kdy přesně se z obhájce práva Palestiny na vlastní stát a příznivce zprávy komise Rady OSN pro lidská práva, která tvrdila, že konflikt na Blízkém východě vyvolává především Izrael a jeho politika vůči Palestincům, proměnil v nejtvrdšího obhájce práva Izraele na sebeobranu, ať to stojí, co to stojí?
Mohl k tomu dospět díky vlastnímu názorovému vývoji, ale v tom případě měl z mateřské partaje odejít dávno. Pokud to udělal ve chvíli, kdy šlo jen o to křeslo, sám popřel hodnotovou kotvu, o které rád mluví. Není to marginálie, neboť spousta lidí se utvrdí v přesvědčení, že v politice opravdu nejde o nic jiného než o koryta. Byť to není pravda.
Třeba z toho důvodu, že svá místa uvolní všech deset pirátských náměstků. A troufám si tvrdit, že mnozí z nich – například Josef Pavlovic na zdravotnictví, odváděli velmi dobrou práci.
Na rozdíl od Lipavského cítili, že zůstat ve svých seslích po pirátském vládním exitu by bylo chucpe.
Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku
Špatné příklady na Slovensku táhnou?
Kamila Pešeková
Seriál o platech politiků má zaděláno na další pokračování
Petr Hartman
Asi 15 tisíc bohatších Ukrajinců může požádat o dlouhodobý pobyt. A ti chudší?
Martin Fendrych
Za kauzami typu Motol je i lehkomyslnost a nezodpovědnost vlád
Lukáš Jelínek