Soumrak pražských čepičářů?

O slunném podvečeru se dalo jako blesk prosvištět na bicyklu Celetnou ulicí. Vůbec nikdo jí totiž nešel. I když jindy je za denního světla přecpaná. A v žádném pádě pro kola. Jako blesk hlavou prosvištěla lákavá představa. Co kdyby pandemie, když už bohužel dopadla, vymýtila aspoň částečně to nejhorší z historického jádra Prahy?

Komentář Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

prázdná Praha

Než se v půli března po turistech slehla zem, některými pražskými lokalitami nešlo skoro projít. | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Hned po sametové revoluci šlo o stánky, brzy prodejny. Exsovětských vojenských čepic, vlastně urážlivých. Po dvaceti letech zabydlené Střední skupině vojsk na Mladoboleslavsku.

Ale ve velkém se hrnoucí západní turisté to tak nebrali. A i když začali v metropoli postupně převažovat návštěvníci z Východu, odjakživa nevkusné matrjošky se na permanentním turistickém jarmarku prodávat nepřestaly. Vedle kšiltovek a šál I – srdíčko – Prague, nebo nesmyslně: I – srdíčko – NY. Tedy I Iove New York.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ondřej Konrád: Soumrak pražských čepičářů?

A kromě triček nebo mikin v barvách světových fotbalových týmů, padělků granátových i křišťálových, plus všelijakého skleněného harampádí. Včetně rovněž skleněných křivulí k inhalaci koňských dávek THC. A záplavy lahví s českou absintovou anomálií. Než se v půli března po turistech slehla zem, příslušnými lokalitami nešlo skoro projít. Zvlášť takřečenou Královskou cestou, právě od Celetné dál, přes řeku (o Karlově mostě ani raději nemluvit), a konečně do kopce k Hradu.

Chimérickou představu srdce Prahy v budoucnu bez tohohle všeho krotil náhodně potkaný přítel: Kdepak, kdepak, čepičáři přece dávno vydělali tolik, že je pár hubených měsíců nepoloží. Na podzim budou zpátky. Jak havrani po sezóně u Baltu.

Odtud potud  

Ale kdo ví, jak to bude s návratem turismu? Aspoň masivnějšího. Homo Pragensis je z něj každopádně dávno otráven. A vítal by ho v lehce menší míře. I když je pražská atraktivita plus z ní plynoucí zaměstnanost pozitivní.

A koneckonců, čepičáři jsou svobodní podnikatelé. Z principu hájení. Ale… jak se říká, odtud potud. Ne všechna svobodná podnikání musí být svatá. Třeba herny, mírně už krocené. Nebo sice o hodně nevinnější, ale hodně protivné šlapací pivní autobusy. Které magistrát zapudil aspoň z centra. Tak jako segwaye, na kterých donedávna nezkušeně vrávorala úzkými uličkami Starého Města hejna cizinců. Nevraživě hledících shůry na uskakující domorodce.

Jistě jde namítnout, že se třeba Pařížané také vyhýbají turistickému Montmartru. Tedy aspoň vrcholku kopce u Sacré-Coeur. Ale ve změti vrstevnic, kolmic a schodišť na svahu to přirozeně pulsuje. Zvlášť večer.

Zatímco pražská Malá Strana, druhdy nejživější a zábavná, dnes obsazená parlamentem a úřady, přecpaná hotely a k nerozeznání si podobnými restauracemi, po setmění úplně vyšumí. Mimochodem, tehdy mají zase turisté divoké pré za vodou. Tam i tam, v celém historickém jádru to přitom mohlo vypadat jinak, leccos šlo určitě přibrzdit. Do kompromisu mezi neodvratným cestovním ruchem a přece jen normálním životem. No, třeba to paradoxně tak trochu zařídí covid-19.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme