Slušný člověk chodí svlečený

Už pár let se vždycky touhle dobou začnou někteří z nás pohoršovat, jak je možné, že se na plážích vyskytují ženštiny, které mají tu drzost se málo odhalit. Co si to dovolují, horlí spravedlivě rozhořčení spoluobčané. Když jsem na pláži, musím si vzít plavky a ne jakýsi divný cizokrajný hábit, který mě celou zakrývá! Co je to za móresy! Člověk, který se nehodlá svléknout do plavek, nemá na pláži co dělat!

Komentář Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Žena v burkinách

Za poslední roky se změnily představy o tom, co má mít slušný člověk na sobě, když se jde koupat. | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Tihle spoluobčané obyčejně patří k úplně stejnému typu jako ti, co ještě před půldruhou generací zuřili, jak upadají mravy, když viděli na pláži dívku nahoře bez. V některých případech jsou to dokonce ti samí jedinci.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou glosu Ivy Pekárkové

Je pozoruhodné, jak se za posledních pár desetiletí změnily představy o tom, co má mít slušný člověk na sobě, když se jde koupat. I zákony se změnily. Bývávalo, že policajti zamířili rovnou čarou k dívce v monokinách – tedy bikinách bez horní části –, zakroutili obuchem a přikázali jí, ať si okamžitě zakryje vršek, nebo ji z moci úřední zahalí dekou a vyvedou.

Teď se dočítám, že na francouzské Riviéře přikazují policajti dívkám v burkinách, tedy všezakrývajícím koupacím oděvu, ať se okamžitě svléknou, nebo musí pryč. Doufejme, že je z moci úřední nezačnou odhalovat.

Nedívat se?

Nemůžu si pomoct: zdá se mi, že vyvádění nedostatečně oblečených žen je ze sociologického hlediska úplně totéž jako vyvádění těch nedostatečně svlečených. Obé ochraňuje vžité křesťanské zásady – v prvním případě před „špatnými křesťany“, kteří se neprojevují dostatečně cudně, v druhém případě před islámem.

Oboje působí poněkud trapně a oboje, myslím, porušuje naše tolik opěvané evropské hodnoty. Kdybychom se skutečně drželi principu svobody a tolerance, směli by vedle sebe na pláži pobývat jedinci zcela nahatí i zcela oblečení.

Každý by se oblékl či svlékl přesně tak, jak mu to samotnému vyhovuje. Pokud by se někomu nelíbilo, jak je oblečený či svlečený jeho soused, prostě by se na něj nedíval. A policajti by se mohli věnovat řešení podstatně závažnějších věcí.   

Iva Pekárková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme