Tak jako nad dalšími evropskými zeměmi se navíc vznáší obava z nadcházející zimy. Emmanuel Macron ve svém projevu radě ministrů v Elysejském paláci hovořil o nutnosti říkat občanům neatraktivní pravdu, která je taková, že končí období blahobytu a bezstarostnosti.

Přehrát

00:00 / 00:00

Eva Svobodová: Prezident Macron oznámil, že skončilo období blahobytu. Řadu Francouzů zaskočil

Prezident tím patrně mínil zejména výdaje z veřejných zdrojů. Ve Francii bezpochyby žije velké množství lidí, u nich ale ani před pandemií nemohla o jakékoliv hojnosti být ani řeč. Prezident si patrně neuvědomuje, že mluví-li o konci blahobytu, hovoří jak k tisícům nezaměstnaných, tak k lidem, kteří mají obavy, jak v zimě zaplatí účty za energie.

„Za svobodu je třeba zaplatit,“ prohlásil také prezident v projevu. Levicová opozice se nicméně domnívá, že těmi, kdo za současnou situaci zaplatí, by neměli být občané ve zranitelné pozici. Proto volají po zdanění mimořádných zisků energetických firem, k čemuž již částečně přistoupily některé evropské země.

Lidový kazatel

Předsedkyně vlády Elisabeth Borneová v pondělí listu Le Parisien naznačila, že rezolutně neodmítá zdanění mimořádných zisků energetických firem, řešením pro ni ale spíše je, aby každá firma sama nabídla adekvátní ceny pro spotřebitele a svým zaměstnancům pak mzdu odpovídající kupní síle.

Jak ukázala nedávná kauza Uber files, Macron autenticky věří tomu, že Francii musí proměnit deregulací nejen pracovního trhu. Ať si to voliči přejí, nebo ne. Pro francouzského prezidenta tak bude těžké ustoupit z těchto představ a zavést dočasné zdanění mimořádných zisků z energií.

Macron krátce po projevu odcestoval do Alžírska, kde se mu podařilo urovnat pošramocené vztahy a podepsat deklaraci o „nové nezvratné dynamice“ společné spolupráce. Ta mimo jiné předpokládá zvýšení dodávek alžírského zemního plynu až o 50 procent. Nutkání deklaraci označovat slovem „nezvratná“ ale ukazuje, jak moc nestabilní francouzsko-alžírské vztahy jsou.

Na jaře si obě země připomněly již 60 let od konce francouzsko-alžírské války, přesto musí státníci obou zemí vážit každé slovo, které o společné bolestivé historii vypustí ze svých úst. Navíc alžírský plyn jen těžko může představovat řešení evropských problémů s dodávkami i proto, že kvůli nedostatku investic a růstu domácí poptávky je exportní potenciál tamního plynu značně omezený.

Není překvapením, že Macronova popularita od jarních voleb stále klesá. Podle srpnového průzkumu francouzské agentury IFOP je s jeho vládou nespokojeno 63 procent dotázaných. Liberální demokracie jsou do určité míry spjaté s vírou v technologický pokrok, který měl odstranit dřinu a svět učinit lepším místem k žití. Macron ale dnes Francouzům nabízí doslova spálenou zem a vidinu větší dřiny v podobě důchodové reformy zvyšující věk odchodu do důchodu.

Prezident v projevu radě ministrů varoval před vzrůstajícími liberálními a autoritářskými tendencemi. Ty se ale neodehrávají někde daleko na východ od Francie, jak Macron naznačuje. Historický úspěch krajní pravice ukazuje, že tyto tendence probíhají i uprostřed kolébky evropské demokracie. Prezident k nim svými projevy, v nichž se namísto státníka přinášejícího vizi vládnutí proměňuje spíše v lidového kazatele moralizujícího směrem k národu, jen přispívá.

Autorka je politoložka

Eva Svobodová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít