Dalík na svobodě a nejspíš před dalším soudním kolem

Poté, co byl přerušen výkon trestu „politickému podnikateli“ Romanu Janouškovi, a když pomineme zevšednělou vězeňskou stálici Jiřího Kajínka, třebaže jeho jméno nedávno vrátil do titulků prezident, uvažující, že by jej mohl omilostnit, byl až do středečního odpoledne současným nejznámějším mužem za tuzemskými mřížemi Marek Dalík.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Marek Dalík nastupuje do věznice Praha-Ruzyně | Foto: Martin Svozílek

Lobbista, někdejší blízký spolupracovník a jakoby až nepostradatelný přítel předsedy ODS a pak i premiéra Mirka Topolánka. A nakonec odsouzenec, jehož média sledovala, jak jen mohla. A když už nemohla, přinášela aspoň informace o režimu nebo jídelníčku znojemské věznice, ve které si odpykával čtyřletý trest za podvod. Podle loňského verdiktu odvolacího pražského vrchního soudu.

Jenomže v prvém řízení byl Dalík odsouzen k trestu o rok delšímu a to za korupci. Pořád šlo ale o jednu a touž věc. Totiž že si Dalík měl říci při neformálním jednání o nákupu obrněných transportérů Pandur o úplatu v astronomické výši 18 miliónů eur, korunové půlmiliardy.

Akorát s tím rozdílem, že podle nižšího soudu mohl opravdu zakázku ovlivnit a šlo o korupci. Zatímco vyšší soud nahlédl, že Dalík vliv na vládu jen předstíral a pokusil se tedy o podvod. Takový nesoulad byl udivující. Stejně jako to, že Dalík při obou řízeních de facto vzal vše na sebe a nikdy neřekl, že by byl na schůzku se zbrojaři někým vyslán.

I že se žalobci opírali o nepřímá svědectví, jasný důkaz žádosti o úplatek podán nebyl. A pozorovatelé si kladli otázku, jak hluboké, či složitě zauzlované musí být Dalíkovo pouto k expremiérovi. Jehož postavu v pozadí nelze přehlédnout. A nevšimnout si také, že coby svědek pro úhlavního kamaráda mnoho neučinil. Bez ohledu na to, že by se tím třeba sám vmanévroval do svízelné situace.

Záměna korupce za podvod?

Není třeba si dělat iluze, Dalík se roky projevoval jako dravec, dovedl se v nejvyšších politických patrech obratně pohybovat a značně z toho profitoval. Stačí připomenout údajný pokus uplatit poslance Kořistku, aby pomohl svalit Grossovu vládu roku 2004, kvůli čemuž si pro Dalíka tehdy přiletěla policie přes půl republiky vrtulníkem, ale kauza záhy vyšuměla.

Nebo že právě on byl o pět let později zřejmě administrátorem památné politicko-manažerské kolektivní dovolené v italském Monte Argentariu, od které se začala pod Topolánkem houpat premiérská židle.

Ani není na místě podlehnout víře v Dalíkovu čistotu a domnívat se, že se například stal obětí zástupců zbrojovky Steyer. Proti tomu by se jistě před soudem bránil i se svým zkušeným advokátem Sokolem podstatně rozhodněji. Nicméně pocit, že když po všech značně podezřelých armádních tendrech jde do vězení právě jen on, není to zrovna fair, zahnat také nešlo.

Nyní však Nejvyšší soud nařídil Dalíkovo propuštění, důvody se dozvíme až za několik týdnů. A tak je třeba vyčkat, zda příčinou tohoto rozhodnutí mohla být záměna korupce za podvod. Nebo jestli došlo k nějakému jinému procesnímu pochybení.

A dodejme ještě: Nejvyšší soud vyhověl Dalíkově dovolání, ale dovolával se k němu i Nejvyšší státní zástupce kvůli sníženému trestu ve druhém procesu.

A že pokud Nejvyšší soud z Dalíka definitivně nesňal vinu, což by bylo překvapením až příliš velkým, pak muž, s nímž bývalý předseda vlády podle svého někdejšího výroku z odposlechů „stál i padal", půjde před tribunál znovu. Dost možná ale už ne tak ochotný k roli jediného špatného v nepřehledném případu.

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme