Vysvětlení, z čeho plyne ona nespokojenost, proto musíme hledat někde jinde. Například ve státu, který nefunguje, jak by měl. Je drahý, což neznamená ani velký, ani silný, a je neprofesionálně řízený, ačkoliv absolvoval osmiletou léčebnou kůru z rukou manažerů, kteří měli podle vzkazů z billboardů ambici vystřídat politická nemehla.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Mezi efektním vládnutím a efektivním státem je rozdíl

Čerstvě nám kontroloři sdělili, že vloni pokračoval enormní nárůst běžných výdajů, který vedl ke zvyšování schodku státního rozpočtu a k zadlužování státu. Téměř 90 procent meziročního nárůstu celkových výdajů loňského státního rozpočtu nesouviselo s bojem proti covidu. Vysoké tempo zadlužování státu a absence hledání úspor přitom ohrožují stabilitu veřejných financí. Ačkoliv Česko v evropském srovnání patří stále mezi nejméně zadlužené země, tempo růstu státního dluhu v roce 2021 bylo třetí nejvyšší.

Zkusme se oprostit od koaličně-opozičního boje, kdy se exministryně financí Alena Schillerová z hnutí ANO hájí, že minulá vláda prostě jen pomáhala lidem a firmám hojit rány způsobené koronavirem, a proto též například rostly počty a platy státních zaměstnanců, zatímco lidovecký místopředseda sněmovny Jan Bartošek (KDU-ČSL) tvrdí, že hnutí ANO pouze prodávalo salámy a dělalo reklamní kampaň.

Převzato z Plusu

Investice jako yetti

Jsou recepty takové a jsou recepty makové. Jednou vládnou monetaristé, podruhé keynesiáni. Jiné priority má levice, jiné pravice a jiné kovaní populisté. Aby stát fungoval, potřebuje peníze i zaměstnance – a ty špičkové nelze odbýt almužnou, nechceme-li IT, PR nebo právní služby nákladně outsourcovat. Covidové kompenzace zase loni i předloni nejhlasitěji prosazovala pravicová opozice.

Nasměrování a využití veřejných peněz je zkrátka vždy předmětem politické debaty, v níž je lépe neoperovat kategoriemi dobra a zla.

Soustřeďme se však na to podstatné: výsledky kontrol ukazují v řadě oblastí na dlouhodobé, často systémové problémy, které pro Českou republiku představují nedostatečně využitou příležitost šetřit veřejnými prostředky. Podle NKÚ ale nejde o prosté škrty, ale o odstranění neúčinných a dlouhodobě zaběhnutých postupů. Jako příklady úřad uvádí nehospodárné nákupy, neúčinné kontroly některých institucí nebo nedůsledný přístup k vlastnické politice státu.

Jinými slovy, jsme svědky těžkopádnosti, neschopnosti a leckdy i neochoty opustit chybnou i nákladnou praxi a inspirovat se tam, kde věci šlapou hladčeji i levněji. Třeba o digitalizaci a elektronizaci nám káže jedna vláda za druhou, avšak stejně tak jedna za druhou selhává v jejím uplatnění napříč resorty a agendami.

Samostatnou kapitolou pak jsou investice. Ty stále víc připomínají yettiho: mluví se o nich, před volbami dvojnásob, přitom ty skutečně dlouhodobě prospěšné aby jeden pohledal. Důvod je prostý. Nejeden politik dá přednost efektnímu vládnutí před efektivním státem.

Leč čekají nás drsné časy a v nich peníze, jež vyletí komínem, chybí obzvlášť. Zjištění a rady Nejvyššího kontrolního úřadu sice za svaté mít nemusíme, ale v našem vlastním zájmu bychom je vážně brát měli.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít