Před týdnem podal generální prokurátor Jaromír Čižnár k Nejvyššímu soudu podnět na rozpuštění Kotlebovy strany. Prokuratura totiž dospěla k závěru, že cílem strany je „odstranění současného demokratického systému ve Slovenské republice". Po vyhodnocení množství dokladů zjistila, že LSNS „jako extrémistická politická strana s fašistickými tendencemi svým programem a činností porušuje ústavu, zákony a mezinárodní smlouvy".

Pro Mariana Kotlebu to není nová zkušenost: jeho první stranu Slovenskou pospolitost zakázal Nejvyšší soud v roce 2006 (přímo v programu měla zrušení demokratického systému a nastolení stavovského státu na národním principu). Bylo to tehdy první rozhodnutí o zrušení politické strany od roku 1989. A Kotleba si poradil: ovládl Stranu přátel vína, změnil ji na Lidovou stranu Naše Slovensko a s opatrnějším programem pokračoval ve stejné politické činnosti.

Fašistický červík

Kdo je Marian Kotleba? Původně učitel, dnes přímo zvolený banskobystrický župan (o tom ještě bude řeč) a neomezený vůdce strany, která v posledních parlamentních volbách v březnu 2016 získala přes 8 procent hlasů a ve sněmovně 14 mandátů ze 150. Nyní má preference nad 10 procent a u mladých lidí je její obliba ještě vyšší. Jeho spolustraníci obdivují Slovenský štát, tvrdě vystupují proti uprchlíkům, zpochybňují holokaust, slibují ochranu před „cikánským terorem". Jak napsal deník SME – Kotlebova strana leží několik poschodí – anebo přesněji suterénů – níž, než jakkoliv radikální strana Le Penové ve Francii nebo maďarský Jobbik.

A jeden vládní poslanec na adresu šéfa LSNS pronesl: Kotleba je ve srovnání s Hitlerem (ta paralela se na Slovensku připomíná jako příklad zneužití demokracie k jejímu zničení) jen směšný červík. Ale fašistický červík...

Proti takovému seskupení se tedy rozhodl zasáhnout generální prokurátor. Nicméně právní cesta bude zdlouhavá, výsledek je nejistý a i z nepříznivého verditku se může Kotleba opět vyvléknout, jako už to jednou udělal (a podobně postupovala v Česku v roce 2010 po soudním rozpuštění Dělnická strana).

Právní tažení samozřejmě nemůže brát marketingové ohledy (jako to nemůže dělat například obvinění z trestného činu), ale je pradvěpodobné, že ho Kotleba využije pro vlastní reklamu – další krajské (župní) volby se na Slovensku konají v listopadu. Prostě další mučedník v předvolební kampani...

Výborně Fico! Jenže...

Premiér Robert Fico ke kauze prohlásil: „Pokud toto budeme vnímat jako něco normálního a budeme se tvářit, že to je součást svobody názoru nebo svobody projevu, tak se velmi, velmi mýlíme. Toto nemá nic společného ani s demokracií, ani s hodnotami a čím dříve tyto projevy zastavíme, tím lepší to pro zemi bude."

Výborně! Jenže Robert Fico je ten člověk, který Kotlebu politicky stvořil. Předseda Směru ho dvakrát výrazně postrčil do přízně voličů.

Poprvé to bylo v listopadu 2013 při krajských volbách. Marian Kotleba se nečekaně dostal do druhé kola přímé volby župana – což je někdo jako hejtman v Česku. V prvním kole dostal kandidát Směru – a také místopředseda strany – Vladimír Maňka téměř 61 tisíc hlasů a Kotleba 26 tisíc. Před druhým kolem byly šance „fašistického červíka" ještě nižší než vyhlídky Donalda Trumpa na vítězství v amerických prezidentských volbách rok před jejich konáním. Nevěřili mu ani nejskeptičtější pesimisté. Jenže Maňka se coby europoslanec většinu času mezi oběma koly zdržoval ve Štrasburku, což voliči pochopili jako pohrdání jejich hlasy, zatímco Kotleba jezdil od vesnice k vesnici a sliboval sociálně slabým lidem pomoc. Výsledek? Kotleba přes 71 tisíc hlasů, Maňka něco málo přes 57 tisíc. Zrodila se politická senzace první třídy a také nová hrozba pro celé Slovensko.

Na podzim roku 2015, pár měsíců před volbami do sněmovny, měla Kotlebova strana preference na úrovni dvou procent a nic nenasvědčovalo tomu, že by měla překonat pětiprocentní hranici nutnou pro zisk mandátů. A v té chvíli pomohl podruhé Robert Fico. Kampaň Smeru do té doby stavěla na sociálních balíčcích a mohutném podplácení voličů ze státního rozpočtu – nějakou podporu či dávku dostal slíbenu „každý, kdo šel kolem". Pracujeme pro Slovensko, hlásaly stovky bilboardů Smeru po celém Slovensku, stranické preference byly nad 35 procenty.

Premiérova chyba

Pak udělal Fico chybu, jakých se ve své dlouhé politické kariéře nedopustil mnoho: vsadil na obranu Slovenska před uprchlíky. Chráníme Slovensko, změnil se obsah bilboardů a premiér strašil „ucelenou muslimskou komunitou" na Slovensku. Téma bylo na stole, nicméně voliči neuvěřili radikálnímu kovaříčkovi Ficovi – pro řešení si došli rovnou k fašistickému kováři Kotlebovi. V březnu 2016 dostala Lidová strana Naše Slovensko 8 procent a Ficův Směr jen málo přes 28 procent.

Extrémismus a fašistické myšlenky tedy přivedl do nejvyšších pater politiky Robert Fico – čtyřnásobný vítěz parlamentních voleb a trojnásobný premiér (a jemu podobní).

V jiných kulisách se podobné děje odehrály v Rakousku, Francii, Nizozemí, v Řecku, ve Finsku a dalších zemích. Právní postupy proti Kotlebovi a jeho souputníkům jsou zcela na místě, pokud tito lidé porušují zákony. Vykořenit jejich vliv ale můžou jen slušní politici s kreditem, charismatem a uvěřitelným programem. Babišovsky to na Slovensku vyjádřil enfant terrible Igor Matovič: „Extrémismus zastaví, když vládnoucí papaláši přestanou krást a začnou se zajímat o problémy obyčejných lidí."

Petr Šabata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít