Hitparáda volebních potenciálů dává naději, která se ale od reality může lišit

Po měření stranických preferencí, které jsou striktní, a volebních modelech, jež zohledňují chování elektorátu v širších souvislostech, nám v neděli firmy Kantar CZ a Data Collect nabídly i žebříček podle voličského potenciálu. Při jeho zjišťování lidé uvádějí více stran, jež by mohli podpořit. Hodně se tak dovídáme o pevnosti voličských jader a o šancích partají přetáhnout k sobě na poslední chvíli sympatizanty konkurence.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Koalice Spolu zahájila kampaň pro mladé, Jdeme volit. | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Sekretariáty by však neměly propadat nadšení z prezentovaných čísel. Jde o jakési „co by, kdyby“, jež je především v případě subjektů s dlouhodobě vlažnými fanoušky vhodné dělit dvěma i třemi, abychom se dopátrali pravděpodobného výsledku. Zároveň ale volební štáby dostávají impulz k zintenzivnění a zaměření kampaně.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Hitparáda volebních potenciálů dává naději, která se ale od reality může lišit

Nejsilnější voličský potenciál má koalice Spolu – 31,5 procenta. Jedná se o spojenectví etablovaných stran, které by mohlo dosáhnout zejména na nejisté fanoušky tandemu Pirátů a Starostů a nezávislých, který s necelými 28 procenty skončil třetí.

Piráti dosud na celostátní úrovni neprošli testem exekutivní zdatnosti, Starostové jsou zase ideově málo vyprofilovaní. Na jaře by jim dala šanci spousta lidí hledajících nové tváře a nový elán, ti se ale mohou trousit pryč, poněvadž je odradí unylá kampaň liberální dvojky nebo útoky protivníků, hlavně Andreje Babiše (ANO).

Jeho hnutí ANO může oslovit na 30 procent voličů. Zjevně dosahuje svého stropu: kdo má v Babiše aspoň špetku důvěry, je už zpravidla rozhodnut jej volit. Že by ANO mohlo lovit v revíru opozice, je dost nepravděpodobné. To už se spíš dají vytunelovat zbytky příznivců komunistů a sociálních demokratů.

Sázka na strany, které jsou známé

V případě ČSSD lze očekávat napínavé drama. Její potenciál je desetiprocentní, avšak volební modely sociálním demokratům věští, že pětiprocentní laťku nepřekonají. Leč naděje umírá poslední, zvlášť když je vidět, že je zde ve srovnání s pevnou podporou dvakrát až třikrát tolik osob, které by mohly její soupisku šoupnout do urny.

Volby by v srpnu podle Medianu vyhrálo ANO. Šlachtova Přísaha by se do sněmovny nedostala

Číst článek

Nejspíš také proto teď nejviditelnější tvář Lidového domu, Jana Maláčová, kmitá jako fretka a je jí s krystalicky sociálními tématy všude plno.

ČSSD se po svém sjezdu rozhodla soustředit na levicově konzervativní voliče. Ti slyší v první řadě na sociální jistoty, tedy na důchody, mzdy, podporu rodin i samoživitelů či na pomoc státu s bydlením nebo léčením, v druhé řadě jsou vylekaní migrací a obezřetní ve vztahu k menšinám. O takové sociální demokracie zápasí s hnutím ANO, ale i komunisty a okamurovci.

Stále zřetelnější však je, že může splasknout bublina Pirátů a Starostů, což by znamenalo úprk pravicovějších voličů ke konzervativcům a levicovějších třeba k ČSSD. S nimi, jejich otevřeností světu a progresivním přístupům, ale oranžový tým dosud nepočítal – a to mu může zatlouct hřebíček do politické rakve.

Zatímco KSČM a SPD může soutěžit leda s vyhraněnými extremisty, u hnutí ANO by nepřekvapilo, kdyby zesílilo svoji národoveckou a k Evropské unii kritickou rétoriku.

Poněvadž ale hitparáda volebního potenciálu vyzněla nejlépe pro trojlístek ODS, KDU-ČSL a TOP 09, bude zajímavé sledovat, jak se z něj poučí právě on. Na izolacionalismu v zahraniční politice by se asi neshodl, neprošlo by ani cílení na vysloveně nízkopříjmové skupiny.

Smysl by ale mělo přesvědčování střední třídy, že blok Spolu je sázkou na strany, které jsou známé a za něž hovoří minulost, kdežto středová parta kolem Ivana Bartoše a Víta Rakušana se teprve hledá.

Pověstný „třetí vzadu“ Robert Šlachta dosud nebyl zmíněn záměrně. Ten může sympatizanty lanařit i rozdávat, poněvadž pro mnohé symbolizuje především sen o ideální politice, který se však dokáže raz dva rozplynout. Přitom malé a záhadné strany, o nichž nevíme, jak v tvrdém rozstřelu obstojí, mohou s osudem těch větších jaksepatří zamávat.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme