Chytré horory jsou v současné době ohroženým žánrem. Natož pak chytré horory, ve kterých černošská postava (pokud se tam nějaká vůbec vyskytuje) neumře jako první. Jordan Peele ve svém debutu uhodil pár hřebíčků na hlavičku smýšlení dnešní společnosti, zkombinoval bizarní s možným a právoplatně s tím slaví úspěch.

18:00 1. května 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Rasový horor si jako termín nevyslouží příliš pochopení, ale trefuje předmět snímku perfektně. Co totiž začíná jako poměrně milý příběh o rasově smíšeném páru, se po pomalejším úvodu překvapivě rychle změní v zoufalý boj o život.

Všechno to začíná chvílí, kdy se Chris (Daniel Kaluuya) zeptá Rose (Allison Williamsová), jestli její rodiči vědí, že je černoch. A my jako diváci to automaticky svedeme na Chrisovu nervozitu z prvního setkání s rodiči své přítelkyně. Rád by udělal dobrý dojem, to je celkem pochopitelné, ale rasová nesnášenlivosti je v roce 2017 už přece minulostí. Ne?

Úvodní část Zahradnictví je statické melodrama s nadbytkem postav. Víc by jí slušel seriál

Číst článek

Rose ho uklidní, že její rodiče s tím nebudou mít problém a že mu její otec bude naopak určitě vnucovat svou otravnou historku o tom, že kdyby mohl, tak by Obamu volil i potřetí.

A skutečně, Missy (Catherine Keenerová) a Dean (Bradley Whitford) jsou těmi nejpřátelštějšími hostiteli, jejichž jediný problém s Chrisem je, že vystavuje jejich dceru svému kouření. Chris se ale nedokáže rozhodnout, co ho děsí víc – přítomnost dvou černošských zaměstnanců, kteří na něj zvláštně zírají, nebo skutečnost, že ho Missy nedobrovolně zatáhne do jedné ze svých hypnotických terapií.

Černošský komik Jordan Peele se rozhodně nestranní kontroverzi. Ve skečovém pořadu Key & Peele, který mezi lety 2012 a 2015 vytvářel se svým hereckým kolegou Keeganem-Michaelem Keyem, se totiž tématem rasy a stereotypizace zabývali v převážné většině epizod. Například ve skeči o otrocích se jejich postavy při dražbě handrkují o tom, proč jsou lepší než další nabízení černoši, zatímco ve scénce se suplujícím učitelem si utahují z černošského dialektu a špatné výslovnosti typicky bělošských jmen.

Je to suverénní humor, který i přes svou upřímnost neurazí, protože vychází z pozice sebekritiky a trochu očekávatelného postoje typu „my o tom můžeme vtipkovat, protože jsme sami černí".

 V Uteč zprostředkovává komické chvilky Chrisův nejlepší kamarád Rod (Lil Rel Howery), který je sám o sobě vyjádřením toho, že se zobrazení vtipného černošského parťáka dá zvládnout i bez nutného zacházení ke karikatuře.

Co se ale týče motivů, kterými se Peele ve filmu zabývá, ty by se daly shrnout do souborného označení: odlišnosti. Svět Chrise a Roda má totiž nastavená trochu jiná pravidla než svět Rosiných rodičů z vyšší střední vrstvy. Nemluvíme tu přitom pouze o fyzickém vzezření, ale i stylu vyjadřování, oblékání nebo samotného přemýšlení.

Korunovaným fetišem přestárlých bělochů se tu pak stává fyzická schopnost černošských těl, jako je rychlost při běhu nebo svalová stavba, jejíž zvrácená pachuť je cítit už od poznámky o běžci Jessem Owensovi, který před zraky Hitlera zvítězil ve čtyřech disciplínách na olympijských hrách v roce 1936.

Historka s tím spojená je samozřejmě falešná. Stejně jako celá do sci-fi laděná zápletka Peelova hororu ale slouží jako hyperbola k velmi blízké skutečnosti. Rasismus neskončil se zvolením černošského prezidenta a to nejhorší z lidské nátury se mnohdy dobře schovává ze fasádou politické korektnosti. Je ale příjemnou změnou, že tentokrát nemusíme poslouchat, jak nás o tom informuje hlas zvenčí.

 

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít