Oscarové road movie Zelená kniha podává rasismus jako stravitelnou jednohubku

Viggo Mortensen a Mahershala Ali ve filmu Zelená kniha | Zdroj: Aerofilms

Tragikomedie Zelená kniha získala v pondělí ráno tři Oscary: pro nejlepšího herce ve vedlejší roli, nejlepší scénář a nejlepší film. Není přitom těžké pochopit, co na něm zaujalo Akademii nebo třeba i diváky na festivalu v Torontu, kde loni vyhrál právě diváky udělovanou cenu. Přestože vypráví o útlaku menšin, nechce, aby lidé příliš přemýšleli nad rasovými problémy, což část publika přímo uvítá.

Recenze New York Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nestává se moc často, aby některý z favorizovaných snímků vstupoval do sezony udílení cen obtěžkán tak obrovským balíkem kontroverze, že je skoro nemožné se při jeho výčtu nezadýchat. Letošní ročník byl ale výjimečný v tom, že jsme takové filmy měli rovnou dva.

Zelená kniha, samozvaný skutečný příběh černošského klavírního virtuóze Dona Shirleyho (Mahershala Ali) a jeho rasistického řidiče Franka Anthonyho Vallelongy (Viggo Mortensen), zvaného Tony Lip, na cestě napříč americkým jihem na počátku 60. let, nakonec dosáhla na Oscara pro nejlepší film.

A to i přesto, že – dlouhý nádech – hudebníkova rodina snímek nazvala „symfonií lží“ a současně obvinila tvůrce z toho, že žádného z jejích členů před natáčením nekontaktovali, Mortensen se musel omluvit za užití rasové nadávky při jednom z rozhovorů k filmu a kritice v médiích čelili jak režisér Peter Farrelly (protože patří k těm lidem, co na své zaměstnance rádi „v žertu“ vytahují přirození), tak i syn hlavní postavy a spoluscenárista Nick Vallelonga (protože ve tweetu z roku 2015 obvinil muslimy, že oslavovali teroristický útok z 11. září 2001).

Liam Neeson v doslovné předělávce norského thrilleru vykonává Mrazivou pomstu ve sněžném pluhu

Číst článek

Zelená kniha přitom nepochybně představuje krok vstříc zdrženlivosti pro režiséra komedií Něco na té Mary je nebo Blbý a blbější. Pro snímek, který jinak platí za diváckého miláčka, jsou ale kontroverze černou kaňkou na jinak dokonale nekonfliktním profilu.

V rámci vyprávění o přátelství a vzájemném pochopení mezi dvojicí tolik odlišných mužů totiž rasismus slouží pouze jako nástroj pro prohloubení zápletky – a to ačkoli jeho název odkazuje na populárního tištěného průvodce, který ve své době radil Afroameričanům, jaké podniky se na svých cestách vyhledávat, aby se vyhnuli diskriminaci.

I kvůli tomu, že se odvíjí z pohledu bělošského protagonisty, zkresluje záznam společenského útlaku a nespravedlnosti na snadno stravitelnou jednohubku pro mainstreamové publikum. Stejně tak jsou totiž pouze v náznacích předkládány, když už na ně dojde, i témata homofobie nebo rasově profilovaného násilí. Dostatečně na to, aby si divák mohl v danou chvíli říct, jak to bývávalo hrozné, ale dále si jimi nemusel kazit příjemný pocit z toho, jak výborně funguje slovní tenis mezi charaktery Mortensena a Aliho.

Mahershala Ali a Viggo Mortensen ve filmu Zelená kniha | Zdroj: Aerofilms

I kdybychom přešli kontroverze nebo odměřené uchopení tématu rasové segregace, zůstane Zelená kniha celkem průměrným snímkem s tuctovou dějovou linkou, jehož sladkobolné vyvrcholení se ani nesnaží skrývat inspiraci přímo ze slovníku literárních klišé a který pod názvem Řidič slečny Daisy vyhrál Oscara už před 30 lety.

Jediné, co celý projekt v rytmu jazzu pozvedá a pomáhá ústředním postavám překonat archetypální nálepku bělošského zachránce a upozaděného zástupce menšiny, jsou už zmíněné výkony a vzájemná chemie hereckých představitelů.  

Viggo Mortensen a Mahershala Ali ve filmu Zelená kniha | Zdroj: Aerofilms

Tony začíná jako neurvalec, který strčí pár skleniček do koše poté, co se z nich napijí černošští pracovníci. Mluví s italsko-americkým přízvukem přešlapujícím na hranici karikatury, pojídá pizzu tak, že si ji přehne a následně celou strčí do pusy, a neumí vyjadřovat emoce jinak než pomocí pěstí. Skrze Vigga Mortensena ale charakter roste a dostává obrysy skutečného člověka.

Není těžké se s ním zasmát a sympatizovat s ním i přes jeho prvotní neschopnost tolerovat odlišnost a individualitu druhých. Což ale dává smysl, protože se snímek od samého začátku kloní v jeho prospěch.

Zelená kniha

road movie
USA, 2018, 130 min
Režie: Peter Farrelly
Scénář: , ,
Hrají: Viggo Mortensen, Mahershala Ali, Linda Cardellini, Don Stark

Hodnocení: 65 %

Mahershalovi Alimu se podobné výhody nedostává. Nyní už dvojnásobný držitel Oscara ale zvládne dát život i škrobenému snobovi, kterého film staví do role samotáře, odloučeného od vlastní komunity a vědomě zbaveného všech charakteristik černošského původu, až na barvu pleti. A Ali mu skrze svůj udržovaný postoj, uměřenost a eleganci dodává historii muže, který se před známkami upírání vlastních práv naučil nepohnout ani jediným mimickým svalem.

Neberte to tak, že nechápu přitažlivost Zelené knihy a jsem vůči jejímu šarmu zcela imunní. Také si po dni, kdy se potýkám s vlastními problémy, raději pustím film, kde nad kyblíkem smažených křidýlek a vyhazováním kuřecích kostí z okna jedoucího auta vznikne zdánlivě přátelství na celý život, než třeba dvouhodinový opus o systematizovaném otroctví a znásilňování černošských žen.

Nemůžu ale předstírat, že neslyším pochybnosti nad jeho vznikem jen proto, že mě vyprávění zahřálo na srdci. A už vůbec nemůžu být nadšená z oscarové výhry snímku, na který se dá mezi originálnější a umělecky i technicky zajímavější tvorbou uplynulého roku docela poklidně zapomenout.

Snímek Zelená kniha bude mít v českých kinech premiéru 7. března.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme