Tchajwanský režisér Hou Hsiao-hsien: Naši generaci ovlivnil Franz Kafka

Hlavním hostem oslav 20. výročí založení Mezinárodního sinologického centra CCK při Univerzitě Karlově je slavný tchajwanský režisér Hou Hsiao-hsien. Držitel mnoha festivalových cen je pravděpodobně vůbec nejslavnější tchajwanský režisér, který se proslavil společně s krajany v době takzvané tchajwanské nové vlny.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tchajwanský režisér Hou Hsiao-hsien na návštěvě v Praze. | Foto: Irena Špačková

Vloni byl v českých kinech k vidění jeho film The Assassin, odehrávající se v 9. století, za který Hou Hsiao-hsien získal cenu za režii na festivalu v Cannes. Snímek, který obsahuje i prvky bojového umění, se mluví jako o filmové básni. Rozhovor s ním natáčela spolupracovnice redakce kultury Irena Špačková, tlumočila přední česká sinoložka Olga Lomová.

Jak jsou podle vás vnímány asijské filmy v Evropě? Jsme schopni, my Evropané, jim vůbec porozumět?
Filmy se vlastně už dost dlouho promítají v Evropě a třeba Květy Šanghaje měly ohromný úspěch, Millennium Mambo bylo také celkem úspěšné, takže pokud já vím, pokud mohu soudit, v Evropě mám dost diváků.

Čím může asijská kultura inspirovat evropské umělce?
Takovou otázku si nekladu. Když natáčím filmy, tak vycházím z toho, jak já vnímám svět, jaké jsou moje pocity. Vyjadřuji svoje zkušenosti, vůbec nepřemýšlím o tom, jestli jsou nějak specificky asijské. Ačkoliv tedy samozřejmě jsem z Tchaj-wanu z Asie.

Když kladete tu otázku a já se nad tím zamýšlím, řekl bych možná, že asijské filmy oproti evropským mohou být zrcadlem jeden pro ten druhý. Že se vzájemně osvětlují, odrážejí. Těší mě, a to osvětluje i to co říkám, že si rozumíme a že tudíž evropské publikum a evropští filmaři si z našich filmů určitě mohou vzít něco, co je osloví, co je pro ně inspirující a zajímavé. Stejně to děláme i my - naopak. 

Znáte nějaké české umění? České malíře, hudbu, film, které máte rád?
Znám českou literaturu, mám ji rád. Já jsem hodně četl, než jsem se dal na film. Celé své mládí jsem prožil čtením. Z těch autorů, kteří jsou spjatí s Čechami s Prahou, mám nejradši asi Kafku, který celou naši generaci velmi výrazně ovlivnil. Samozřejmě čtu jenom ty autory, kteří jsou přeložení, protože neumím česky. Myslím si, že skrze českou literaturu velmi dobře známe Prahu, takže jsem o ní měl celkem jasnou představu než jsem sem přijel.

Když jsem potom začal točit filmy, tak mě začaly zajímat všechny evropské filmy. Všechny možné evropské vlny, včetně té československé. Připadalo nám to velmi exotické a velmi inspirující.

Vaše ženské hlavní postavy jsou často inspirovány a interpretovány s prvky feminismu. Co si o tom myslíte?
To je výsledek mého přirozeného vztahu k ženám. Já, upřímně řečeno, nerozlišuji ženy – muži, starší než já, mladší než já. Já vždycky komunikuji s konkrétní lidskou bytostí. A s ní nacházím konkrétní vazbu a způsob komunikace.

Velmi obdivuji silné ženy, ženy s výrazným charakterem. Mám někdy pocit, že se mi se ženami lépe komunikuje než s muži. Jak jsem řekl na začátku, nedělám rozdíly mezi mužem a ženou, ten svět vidím individuálně. Ti muži, když jsou mezi sebou, tak je možná mezi nimi víc soupeření. Nepřipadá mi tak zajímavé, jak spolu vlastně komunikují. Také si myslím, že když hovořím se ženami – promýšlím své filmy – tak vidím, že mají mnohem větší cit pro detail i pro ty emoce, které jsou vždycky pod povrchem těch věcí, na které se díváme.

Irena Špačková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme