Tricky se (zase) vrací: Mixed race, mixed feelings

Dvaačtyřicetiletý muzikant a příležitostný herec Adrian Thaws alias Tricky je pro spoustu fanoušků stále modlou. Někdejší trip-hopový věrozvěst, bristolská ikona 90. let, však prochází v první dekádě nového milénia poněkud problematickým vývojem: od alb Blowback (2001) a Vulnerable (2003) přes comebackovou desku Knowle West Boy (2008) až po aktuální Mixed Race jako by se astmatický zpěvák věnoval spíš disciplínám, ve kterých nikdy příliš nevynikal.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tricky live | Foto: Stanislav Soukup

Jeho poněkud jalový přístup ke křížení rockových a tanečních klišé dal vzniknout několika solidním skladbám a mnoha strašlivým. Navíc po dvojí nedávné zkušenosti s jeho živými koncerty, - na nichž se Tricky představuje v roli hédonistického backvokalisty, který na vystoupení zabloudil cestou z pařížského baru - moje očekávání nebyla z nejvyšších.

Přehrát

00:00 / 00:00

Tricky se (zase) vrací: Mixed race, mixed feelings

Název novinky není od věci: Mixed Race budí skutečně značně smíšené pocity. Trickyho pódiová prezentace, která spočívá i v časté absenci na stagi, se hned jeví být méně náhodnou. I na svém devátém albu se bristolský eklektik znatelně upozaďuje: průběžně se na nahrávce zjevuje a zase se vytrácí, jeho vokál svou intenzitou a zašumlaností míří daleko za hranici srozumitelnosti. Navrch tu mají přizvaní hosté - alžírský kytarista Hakim Hamadouche, frontman Primal Scream Bobby Gillespie, vokalistka a Trickyho dlouhodobá společnice na turné Franky Riley nebo jeho vlastní bratr Marlon. Jediným momentem, kdy se mistr na svém „gangsterském" albu prodere dopředu, zůstává asi nejlepší, smyčcovými party podepřený track Ghetto Stars.

Tricky - Mixed Race | Foto: Domino Recording Company Ltd.

Na jedné straně tu stojí pár vydařených momentů a sympaticky skromná stopáž (deska nemá ani půl hodiny), odvrácenou stranou zůstávají nepříliš vydařené hrátky s žánry. Tricky byl vždycky tak trochu hudebním nomádem, nicméně jeho koketérie s blízkovýchodní tradicí (Hakim), diskem (Really Real) či daft-punkovskými trademarky (Kingston Logic) působí spíš úsměvně než novátorsky. Jeho jazzové (Early Bird) či country bluesové expedice (úvodní Every Day nebo Murder Weapon) dopadly o poznání lépe: ani na malé ploše jim nechybí atmosféra a subtilní nápad.

Těžko říct, kam Tricky doputuje příště; nabízí se ale otázka, zda to bude ještě někoho zajímat.

Aleš Stuchlý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme