Čeští vědci pracují na výzkumu cílených léčiv. Pomoci mohou při rakovině
V českých laboratořích vznikají miniaturní nosiče, které by v budoucnu mohly v lidském těle dopravovat léky na přesně určené místo. Vodorozpustné makromolekuly, které poslouží jako speciální obaly pro medikaci, by přemístily léky přímo do nádorových buněk. Náročná chemoterapie při onemocnění rakovinou by tak pro pacienty mohla být i bez vedlejších účinků.
Pacienti, kteří onemocněli rakovinou a podstupují náročnou chemoterapii, často při léčbě trpí vedlejšími účinky. Je jim zpravidla zle a vypadávají jim vlasy.
Vědci z pražského Ústavu makromolekulární chemie proto teď pracují na speciálním nosiči léků, který by nežádoucí vlivy v těle zmírnil. Novinka má ale ještě před sebou dlouhou cestu, než se dostane k pacientům.
Chemik Tomáš Etrych stojí u nízkého laboratorního pultu. Před sebou má zkumavky s různými kapalinami. Právě tady, v laboratoři pražského Ústavu makromolekulární chemie, vzniká něco, co by mohlo v budoucnu pomoci onkologickým pacientům.
„Pracujeme na látkách, které jsou založeny na vodorozpustných polymerech. Je možné je využít jako látky, které mohou cíleně dopravovat například léčiva při léčbě nádorových onemocnění,“ vysvětluje Tomáš Etrych.
Když vědci použijí vodorozpustnou makromolekulu, tak dokážou cíleně nasměrovat léčivo do přesně určeného místa v těle. A medikace díky tomu nemá vedlejší účinky.
Cílené léčivo znamená méně vedlejších účinků
„V případě, že my použijeme náš vodorozpustný polymer, který může fungovat jako jakási obálka pro to dané léčivo, tak dokážeme snížit toxicitu léčiva,“ popisuje Tomáš Etrych.
Tedy chemici připraví něco jako miniaturní dopravní prostředek, který léky umístí přímo do nádorových buněk. Vědci z pražského ústavu, který je součástí mezinárodního výzkumného centra Biocev, chtějí speciální makromolekuly použít hlavně v medicíně. Než se ale nosiče léků dostanou k pacientům, čeká je podrobné testování.
„Naším úkolem je vyvíjet základní systémy. Informace, znalosti, know-how předávat firmám, které to mohou aplikovat,“ dodává Tomáš Etrych.
Bude tedy záležet na tom, s jakým investorem se vědecké týmy spojí. Tuzemské firmy se zatím do vývoje nových léků nehrnou, protože testování na zvířatech a na lidech je velmi náročné.
„V rámci vývoje nového přípravku to určitě trvá takových pět až osm let, přímo zkoušení, testování přípravku na lidech,“ popisuje Alice Němcová ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv.
Stejně tak je velmi drahý i vývoj a mnohdy přijde na desítky miliard korun.
„Každá tisící až deseti tisící varianta je ta, která může dojít k tomu praktickému uplatnění, čili je to investice pro bohaté společnosti,“ shrnuje ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv Pavel Březovský.
Vědci z pražského Ústavu makromolekulární chemie doufají, že se jim podaří novinku uvést do praxe. Bude to ale nejdříve za deset let.
