Do revoluce vzniklo v pražském metru 126 plastik a soch. Po ní ani jedna
Pražské metro slaví čtyřicátiny. I když s ním člověk denně cestuje, zdaleka o něm neví všechno. Když začalo v květnu 1974 jezdit, byla to svým způsobem i kulturní událost. Stalo se totiž největší galerií umění ve veřejném prostoru. Od revoluce v ní ale nepřibylo jediné umělecké dílo a mnohá původní zanikla nebo jsou lidským očím skrytá.
Bohatou minulost Prahy připomíná na přestupní stanici mezi trasami A a B gotický můstek z první poloviny 15. století. Byl součástí městských hradeb a díky nasvícení se stal i součástí výzdoby stejnojmenné stanice.
Trasa A byla i po estetické stránce koncipovaná tak, aby se zdůraznil fakt, že vede pod historickým jádrem Prahy.
K tomu mělo přispět i speciální osvětlení. „Mělo stanice nechat v takové polotmě. Je to tajuplné, mystické,“ vysvětluje architekt Petr Kučera.
Výstavba metra někdy zásadním způsobem ovlivnila okolí stanice, mnohde se opravovaly domy. Třeba u stanice Malostranská vznikla podle návrhu architekta Otakara Kuči i příjemná zahrada.
Po stopách uměleckých děl v pražském metru se vydala redaktorka Eva Rajlichová
„Jsou tam kopie barokních soch od Matyáše Bernarda Brauna. Tam mi nevadí, protože je to v kontextu s barokní valdštejnskou jízdárnou,“ myslí si historik architektury Zdeněk Lukeš.
Za pozornost stojí i průduchy metra. Zatímco v Evropě se používaly většinou typizované, v Praze je navrhovali architekti či sochaři. Náměstí Jiřího z Poděbrad se chlubí právě jedním takovým unikátem, průduch navrhl sochař Petr Šedivý stejně jako nedalekou kašnu.
„Tvar průduchu je velmi zajímavý. Není na něm jediný pravý úhel s výjimkou kromě kovových segmetů. Je na něm vidět, že má silnou sochařskou ambici,“ říká sochař Pavel Karous, který se dlouhodobě zabývá uměleckými díly z doby normalizace.
Stanice Anděl vznikla ve stylu moskevského metra. „Bylo dohodnuto, že tady se postaví moskevská a naopak my v Moskvě postavíme „Pražskáju,“ dodává architekt Petr Kučera. Byla tam proto ohromná mozaika Moskvy.
Za socialismu se musela až čtyři procenta z rozpočtu každé státní zakázky dávat na uměleckou výzdobu. V pražském metru tak v 70. a 80. letech vzniklo 126 realizací.
„Po roce 1990 v nových stanicích nevznikla žádná,“ připomíná sochař Pavel Karous. Některá umělecká díla hlavně ve vestibulech jsou v současné době skrytá za obchody.
Někde - jako v případě stanice trasy C Kačerov - se stačí jen pozorně zadívat a při výstupu obdivovat třeba skleněnou vitráž od Benjamina Hejlka.
