Nechci Novgorod a Krasnojarsk, říká Jiří Welsch před losem VTB ligy

Basketbalisté Nymburka budou se zájmem sledovat losování základních skupin VTB ligy. I když byly z osudí vyřazeny ukrajinské celky Azovmaš a Doněck, budou se chtít vyhnout přeletem nad ukrajinským územím. Cestování ve VTB lize je totiž samo sobě dost velkým sportovním výkonem.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jiří Welsch přijímá od fanoušků gratulace po výhře nad Tureckem | Foto: Michal Jurman

„Vždycky mám pocit, že jsem dehydrovaný. Snažím se vzít si sebou vodu a během cest hodně pít,“ popisuje svůj boj s vyčerpávajícím cestováním Jiří Welsch.

Ten už si během svého působení v NBA zvyknul na to, že z letadla se pro světového basketbalistu, stává takový druhý obývací pokoj.

Přehrát

00:00 / 00:00

Cesta do Krasnojarsku je docela extrémní, říká před losem VTB ligy basketbalista Jiří Welsch

Trasy kolem 6000 kilometrů, které musí někdy absolvovat ve VTB lize, jsou ale mnohdy i za hranicí jeho trpělivosti.

„Novgorod a Krasnojarsk. Přeci jenom cesta do Krasnojarsku, kde je sedm hodin časový rozdíl, je docela extrémní. A letět tam kvůli jednomu zápasu je celkem náročné. Takže asi tyto dva týmy,“ přibližuje pardubický rodák, koho by si při zítřejším losování nepřál v základní skupině VTB ligy pro příští sezónu.

Existují ale i ryze sportovní důvody proč s napětím sledovat, zda se Středočeši nedostanou do křížku například s Nižním Novgorodem.

„Vždycky nám tam zápasy hrubě nevyšly, dostávali jsme od nich strašnou nálož. Navíc je tam v hale strašná zima, palubovka přímo na ledě, je to nepříjemný prostředí,“ popisuje atmosféru v Novgorodu Vojtěch Hruban.

„Tým mají asi nejsilovějších ze všech ve VTB lize a to nám nevyhovuje,“ dodává Vojtěch Hruban k týmu, který svá utkání hraje v hale místního klubu KHL a s přípravou palubovky po hokejových zápasech si příliš hlavu neláme.

Radoslav Rančík k přepážkám sprintuje

Boj s hodinami strávenými v letadle a následnými časovými posuny přesto může být při troše pozitivního nadhledu i svým způsobem přínosný.

„Třeba takový Radu k přepážkám sprintuje. Autobus ještě nezastaví a už stojí s kufrem u dveří a je připravený,“ popisuje Hruban malý rituál kolegy Radoslava Rančíka, kterým tento slovenský obr piluje nejen své sprinterské dovednosti, ale hlavně se snaží uchránit své 206 cm vysoké tělo.

Ať už zítřejší los dopadne jakkoliv, je jasné, že podobná dovednost se mu bude i letos hodit. O to víc, pokud projde návrh na to, aby divokou kartu v soutěži dostal na pobřeží Tichého oceánu ležící Vladivostok.

I když prioritně jsou asi Středočeši už nyní rádi, že se s jistotou v nové sezoně vyhnou cestování přímo na Ukrajinu.

Michal Jurman, Vojtěch Bureš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme