Louis Armstrong se narodil před 120 lety. ‚Jeho koncert nám dával naději,’ vzpomíná pamětník
Mládí strávil hraním na ulicích za drobné, první hodinu hry na trumpetu absolvoval ve vězení, a přesto dokázal sesadit Beatles v popových hitparádách na druhé místo. To a mnohem více bychom mohli říct o dnes už legendárním hudebníkovi Louisi Armstrongovi, který se narodil přesně před 120 lety. Osobitým stylem své hry na trumpetu a nezaměnitelným nakřáplým hlasem si dokázal získat fanoušky po celém světě – Česko nevyjímaje.
V roce 1965 odehrál Armstrong sérii koncertů v pražské Lucerně, kde ho přezdívkou Satchmo (překládá se jako „velká huba“) uvítali v Československu nejen moderátoři programu Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem, ale třeba i režisér Jan Špáta, který o zpěvákově návštěvě natočil krátkometrážní dokument Hello Satchmo. Stejné jméno nesla i píseň, kterou americkému jazzmanovi zazpívali v Divadle Semafor jeho členové Eva Pilarová a Jiří Jelínek.
Armstrongův příjezd do socialistického Československa byl pro tehdejší fanoušky jinak zakázaného jazzu sváteční událostí – a to nejen z kulturního hlediska. Jak v rozhovoru pro Radiožurnál popsal Vlastimil Buryan, který se jednoho z koncertů v Lucerně sám zúčastnil.
Vidět přicházející jazzmany byl euforický pocit, říká organizátor focení 101 českých jazzmanů
Číst článek
„Ta atmosféra byla pro nás takovým jemným závanem svobody. Pocitově to bylo něco úplně jiného, než jsme znali. Člověk nešel jen na skvělého muzikanta a žijící legendu, ale šel na něco, co mu bylo desítky let zakazováno. My jsme prostě byli rozechvělí, roztřesení, natěšení,“ vzpomíná Vlastimil Buryan a dodává, že fronty na vstupenky, které se na Václavském náměstí tvořily, měly někdy i stovky metrů a i řadu let po koncertě si lidé o Armstrongově vystoupení mezi sebou stále povídali.
„Říkali jsme si, že když přijede Armstrong zahrát do Prahy, tak to už se za chvíli bude moct všechno. Ty pocity byly krásné a povídali jsme si o tom dlouho. A z Louise Armstronga jsem cítil, že zpívá rád a s radostí. Možná že to je z části dokonalá profesionalita, ale určitě ne úplně. A když se do toho položil tím svým nepopsatelným a neopakovatelným způsobem, tak jsme byli všichni naprosto odvaření,” řekl Buryan.
Armstrongova příjezdu si ale kromě fanoušků všimla i tehdejší Československá média. Reportéři byli zpěváka přivítat i přímo na letišti, kde ale pro hlubší rozhovor nebyly ideální podmínky a nálada, takže se Louis Armstrong v podstatě pouze smál, říkal všem okolo, že je rád vidí, a ujišťoval je, že se na pobyt těší.
Jediný plnohodnotný rozhovor poskytl zpěvák až před svým druhým pražským koncertem, konkrétně redaktorovi Československého rozhlasu Jaroslavu Čmehilovi. Spolu mluvili například o tom, zda by Armstrong coby jazzman dokázal hrát se symfonickým orchestrem, kdyby s ním ztroskotal na pustém ostrově, nebo nejúspěšnějších životních okamžicích.
Šest let po pražském vystoupení zemřel Louis Armstrong na infarkt myokardu. Říká se ale, že i v momentě, kdy umíral, svítily na celou místnost zuby z jeho smějících se úst.
