I dvacet let po rozpadu Československa zní v Plzni mše ve slovenštině
Před dvaceti lety se rozpadlo Československo. Přesto i po takové době oddělené existence mají Češi a Slováci stále k sobě blíž než k jiným národům. Příkladem může být Slovák Miroslav Martiš. Ten už deset let žije v Plzni, působí tu jako římskokatolický kněz, dlouhodobě pomáhá Slovákům v tísni. Na jeho bohoslužbách v kostele svatého Jana Nepomuckého na Chodském náměstí v Plzni, které vede ve slovenském jazyce, je v neděli vždy plno.
Miroslava Martiše zastihl rozpad republiky v kněžském semináři. "Byl jsem zrovna vysvěcen na jáhna. Jako student jsem to tolik neprožíval. Ale popravdě jsem s tím moc nesouhlasil v té době. Je to takové jiné, když si člověk uvědomí, že jsme jako dva národy blízcí. Žili jsme v jednom útvaru," uvažuje kněz.
Martiš se narodil v roce 1968 v Ilave na Slovensku. Vyrůstal v rodině, jejíž předkové přišli na Slovensko z okolí jihočeského Písku. Po základní škole ukončil střední sklářskou školu a v roce 1989 se zapsal do kněžského semináře v Bratislavě. Když mu bylo 35 let, nastoupil do služby v Plzeňské diecézi.
„Vždycky jsem toužil jít na misie. Nějak mne to oslovovalo. V sedmnácti jsem byl poprvé v Plzni. A právě v plzeňské katedrále jsem se k tomu rozhodl. Ani nevím jak. Pak jsem byl v Bratislavě, v Košicích... A zase jsme se dostal do Plzně," popisuje.
Pracoval i rok v borské věznici. "Práce ve vězení je po duchovní stránce hledání jehly v kupce sena," vysvětluje Martiš.
Od roku 2007 vede novou farnost Plzeň Bory, která sahá až po Nebílovy. Farním kostelem se stal kostel svatého Jana Nepomuckého na Chodském náměstí, kde působí také Slovenské katolické centrum, které tu v roce 2004 farář Martiš založil.
„Já jsem nastoupil a hned jsem zjistil, že je tady spousta Slováků, kterým je třeba věnovat se po duchovní stránce. Každou neděli tu tak slavíme ve slovenském jazyce mši svatou. A chodí sem na tu mši i Češi, Slováci, Poláci i lidé z Afriky. Pak máme i setkávání u čaje," popisuje svoji práci.
Jak vysvětluje Martiš dále, najde se tady proto i spoustu československých párů. A protože Slováci většinou pocházejí z více praktikujících rodin, dovádějí pak Slovensky na mše i své české chlapce.
Miroslav Martiš tráví nejvíce času svými pracovními povinnostmi, když mu ale nějaký volný čas zbude, rád cestuje, poznává okolí Plzně, má rád historii, přírodu a také rád jezdí na kole. A jak se mu žije v Plzni?
„Myslím, že dobře. Mám moc rád Plzeň a co znám lidi, tak jsou úžasní. Plzeň je veliké město, ale zároveň komorní. Je anonymní a není anonymní. Já jsem tady moc rád a cítím se tady dobře,“ uzavírá Martiš.
