Nejlepším dobrovolníkem v Ostravě se stal Jan Ručka, pomáhá dětem i starším lidem

V Ostravě působí přes 700 dobrovolníků. Pracují tisíce hodin ročně a k tomu svoji energii věnují ve prospěch ostatních lidí. Dobrovolnictví je přitom doménou hlavně žen. Usuzovat se to dá mimo jiné i z oceňování nejlepších dobrovolníků v Ostravě. Mezi sedmi nejlepšími byl totiž letos jediný muž. Jan Ručka se začal věnovat doučování dětí ze sociálně slabých rodin před rokem, v době, kdy přišel o práci. Rozhovor s vystudovaným vysokoškolákem, který teď probírá s dětmi rovnice, natočila Iva Havlíčková.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Alzheimer centrum v Novém Strašecí | Foto: Kateřina Havránková

Jak jste se k dobrovolnické práci dostal?

Zaměstnavatel mě propustil a já jsem si uvědomil, že ve věku 62 let neseženu práci. Tak jsem napsal několika organizacím a jako první se ohlásilo sdružení STOP.

Dobrovolníkem jste rok, jak vám to s dětmi jde? Dělají pokroky?

První dva byli bratranci, kteří žijí u prarodičů. Ten jeden byl dost talentovaný. Nakonec měl na vysvědčení jenom trojku z matematiky. Sice trochu neúspěch, ale kdyby měli všichni jenom trojky, tak by to bylo dobré. Nejsem profesionální pedagog. Já zkouším, opakuji a stále jim to říkám. Výsledky občas jsou a občas ne. Ale říkám si, že když se alespoň jeden trochu zlepší, tak to bude pokrok.

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozhovor s vystudovaným vysokoškolákem Janem Ručkou, nejlepším dobrovolníkem v Ostravě, natočila Iva Havlíčková

A jak na děti jdete? Ony asi nejsou zvyklé se učit.

Já se jich zeptám, co jim nejde ve škole. Oni se přiznají, co jim nejde. A opakujeme. Jak říkám, nejsem pedagog, možná to dělám špatně.

Kromě dětí pomáháte i u starších lidí v Charitě Ostrava.

Je to Domov svaté Alžběty. Já je třeba vezmu na vozíček a zajedeme do Bělského lesa tramvají. Nebo jedna dáma ráda luští křížovky, ale nevidí na to, tak luštím s ní.

Co vám říká na dobrovolnictví rodina?

Možná to všichni nevzali, ale nevyčítají mi to. Třeba synovec řekl, že to sice není velký úspěch být dobrovolníkem roku, ale alespoň něco.

Je na vás vidět, že vás dobrovolnická práce baví.

Kdyby mě to nebavilo, tak bych to nedělal. Někdy si říkám, jestli jsem na to vhodný člověk, ale zájemců o doučování je pořád spousta a dobrovolníků je málo. Tak jsem třeba k něčemu užitečný.

Mezi letošními nejlepšími dobrovolníky jste jediný muž. Necítíte se osamocený mezi tolika ženami?

Už jsem si zvykl.

Čím to je, že se tomu muži věnují méně?

Ženy jsou asi společenštější a muži jsou v tom věku už unavení. Nebo když jsou mladší, tak zastávají nějaké významné posty ve firmě a na takové aktivity nemají čas nebo jsou líní.

Iva Havlíčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme