V Českých Budějovicích přivítali zájemci jaro z Černé věže
Vítání jara si dnes zopakovali lidé v Českých Budějovicích, a to stylově přímo na Černé věži. Slunce vycházelo dnes ráno 8 minut po 6. hodině. Horizont při výhledu z věže lemují kopce, takže první sluneční paprsky prvního jarního dne měly trošičku zpoždění. Nakonec to ale stálo za to.
Když máte ráno v půl šesté odemykat Černou věž, není to žádná legrace. A znovu se o tom dnes ráno musel přesvědčit provozovatel věže Jan Vančura. Když totiž účastníci vítání jara vystoupali do předpoledního patra, zavolali zdola mobilním telefonem opozdilci.
Jan Vančura se znovu vydal na cestu dolů sám, klíče od zámku z 18. století totiž jen tak někomu nesvěří.
Reportáž z vítání jara na Černé věži v Českých Budějovicích natočil redaktor Martin Pokorný
Vítání slunce začíná písničkou a také krátkým čtením z evangelia. A zatímco se Jan Vančura jal vyzvedávat opozdilce, my ostatní jsme poslouchali hudbu v podání mladých křesťanů z občanského sdružení Tudy, které výstupy na Černou věž pořádá.
A písnička zazněla i přesně s východem slunce z úst organizátora Davida Nečila. Výstupy na Černou věž začal organizovat od roku 2008. A jak mi potvrdil, zúčastnit se může každý, kdo je ochoten si přivstat. A ta chvilka stojí za to.
„Každý se může podívat na Budějovice v nezvyklou hodinu, kdy jsou jenom z poloviny ozářené domy, slunce pomalu vychází a život se probouzí. Každý, kdo tady bude chtít chvilku setrvat, tak může. A může přemýšlet o svém životě, protože je užitečné, když máme kolem sebe věže, pak člověk vidí život trošku z nadhledu,“ říká.
Já sám jsem se letos na Černou věž vypravil vítat jaro podruhé, a jak mi potvrdil provozovatel věže Jan Vančura, můžu mluvit o velikém štěstí, protože jak loni, tak letos byla krásně čistá obloha a relativně teplo. Před rokem prý dokonce ještě tepleji než letos.
„Zažili jsme tady vítání jara, kdy návštěvníci v takhle brzkých hodinách dělali na zábradlí na ochozu do sněhu srdíčka. Zažili jsme, že byla námraza, na těch výhledových panoramatech byl led, který se nedal strhnout. To opravdu bylo.“
„Ale nicméně z těch různých ročníků, co mi paměť sahá, tak si myslím, že bylo víc těch, kdy sluníčko bylo vidět,“ dodává.
Malý zádrhel nás zdržel už jen cestou dolů na kávu. U vchodových dveří se totiž stalo, že se málem zasekl zámek z 18. století. Jeho pojistku se nakonec podařilo panu Vančurovi odjistit.
Nicméně příští rok se odchází nahoru přesně v půl a deset minut, takže pokud budete chtít přijít také, buďte prosím přesní.
